Kálik Václav

Václav Kálik 

* 18. 10. 1891 Opava - + 18. 11. 1951 Praha 

Hudební skladatel a dirigent, člen České akademie věd a umění v Praze. 

Jeho otec František Kahlik, vynikající dějepisec, češtinář a zeměpisec, narozený 20. 1. 1854 ve Valašské Poličné, nastoupil v r. 1883 jako profesor na právě založené české gymnázium v Opavě. Přišel do nového působiště se svou ženou Ludmilou, narozenou 26. 12. 1867 v rodině třeboňského gymnazijního profesora Josefa Rabase, vynikající zpěvačkou a pianistkou. V nájemním bytě na Nádražním okruhu č. 9 se Kahlikovým narodil jediný syn Václav. Matka rodinu záhy opustila, odešla do Prahy, kde se provdala (Macáňová) a opět rozvedla a žila již neprovdána až do smrti r. 1936 pod jménem Stejskalová. Václav se nikdy již s matkou od jejího odchodu z opavského rodinného prostředí neviděl. Otec byl zemskou školní radou v r. 1896 přeložen na gymnázium do Zábřehu na Mor. Václav se tam u prof. Hudce učil hře na housle a klavír, vedl gymnazijní pěvecký sbor, dirigoval smyčcovou hudbu, komponoval řadu skladeb.

Před maturitou v r. 1908 mu zemřel otec, ale na přání poručníků mohl pokračovat ve studiu na Karlově univerzitě v Praze. Studoval obecné dějiny, dějiny umění a hudby a zároveň pokračoval v studiu houslí, klavíru, teorie hudby a kompozice na konzervatoři u V. Nováka. V té době také zahájil dirigentskou činnost. Řídil smíšený sbor Hudební jednoty absolventů a posluchačů vysokých škol v Praze, pražský Hlahol, Pěvecké sdružení jihočeských učitelů a účinkoval i v České filharmonii. Pokračoval v hudebním vzdělávání v Drážďanech u šéfa tamní opery Ernsta von Schucha, absolvoval v r. 1926 mistrovskou školu Josefa Suka a studia završil stipendijní cestou do Itálie. 18. 6. 1946 byl zvolen za řádného člena České akademie věd a umění v Praze. Rozsáhlé skladatelské dílo Kálika můžeme rozčlenit do 7 oborů, a to klavírní skladby (3), orchestrální (6), komorní (3), sólový nástroj (1), písně (3), opery (3) a sbory – mužské (20), ženské (19), smíšené (18), celkem 77 hudebních děl. Nezapomněl v nich ani na rodný kraj a Slezsko si připomněl písněmi Říkej děvče otčenáš (1934), Rozchodná (1935), Pršelo, bylo tma (1939), skladbou Horská ukolébavka (1908), zhudebněním Bezručovy básně Slezské lesy (1932). Životní krédo pak vyjádřil před smrtí v motettu Laudetur Jesus Christus a mužském sboru Srdce.

S životní družkou Marií Pokornou (1893 – 1987) z Nového Veselí na Českomoravské vrchovině, studentkou filozofie a zanícenou hudebnicí, se seznámil v r. 1911 ve zmíněné Hudební jednotě, ale teprve v srpnu 1946 se s ní oženil. Žil i tvořil od r. 1925 v Nymburce a teprve v r. 1947 se opět přestěhoval do Prahy, kde po čtyřech letech podlehl plicnímu infarktu. Slezský studijní ústav v Opavě nechal na jeho rodném domě 14. 5. 1955 odhalit pamětní desku. Základní umělecká škola v Opavě v sousedství rodného domu nese od r. 1990 skladatelovo jméno a před svým vchodem 18. 9. 1991 nechala odhalit Kálikovu bustu, dílo pražského sochaře J. V. Hampla.

 

PhDr. Josef Gebauer

Kategorie: