Braun Edmund Wilhelm

 Edmund Wilhelm Braun
* 23. 1. 1870 Epfenbach (D) - + 23. 9. 1957 Norimberk

Historik umění, ředitel Slezského zemského muzea, profesor dějin umění na německé univerzitě v Praze, předseda Sdružení německých muzeí v ČSR, zakladatel a redaktor odborných časopisů, konzervátor památkové péče pro Slezsko.

 

Pocházel z učitelské rodiny Braunů z obce Epfenbachu ležící poblíž univerzitního města Heidelberku na severu Badenska. Po základní škole navštěvované ve Weinheimu absolvoval gymnázium ve Freiburku, kam se jeho rodiče přestěhovali. V novém domovském městě zahájil vysokoškolské studium archeologie a a dějin umění, ale později přestoupil na slovutnější univerzitu v Heidelberku, kde také byl v r. 1895 promován na doktora filosofie. Po skončení studia nastoupil v Germánském národním muzeu v Norimberku a věnoval se tam uměleckohistorickým a numizmatickým sbírkám.
 
Na návrh poslance Slezského zemského sněmu a říšské rady Maxe Mengera zřídila obchodní a živnostenská komora v r. 1882 v Opavě uměleckoprůmyslové muzeum, pro které nechala postavit výstavní muzejní budovu (1895). A právě ředitelem tohoto muzea, jehož největším mecenášem byl Jan II. kníže Lichtenštejn, se stal v r. 1897 E. W. Braun a ve vedoucí funkci setrval až do svého penzionování v r. 1935. Projevil se jako výborný znalec evropského gotického, renesančního i barokního umění a dobré kontakty s tehdejšími slezskými, rakouskými a německými znalci umění uplatnil při formování sbírkového fondu muzea a své literární činnosti. V l. 1909 - 1933 redigoval opavský historický časopis Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens, založil a řídil umělecko-historický časopis Belvedere, napsal přes 300 studií, zpráv a referátů do domácích i zahraničních časopisů. Od r. 1898 působil jako konservátor Centrální komise pro památkovou péči ve Vídni, v r. 1900 se stal členem mezinárodního svazu muzeí a v r. 1911 členem rakouského památkového úřadu. Arcivévodovi Ferdinandovi d´Este dělal poradce při nákupu uměleckých děl ve Španělsku a Rusku, v l. 1932 - 1934 přednášel dějiny umění na německé univerzitě v Praze, řídil sdružení německých muzeí, v r. 1908 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa, v r. 1915 obdržel kříž hessenského Filipova řádu.
 
V osobním životě však nebyl příliš šťastným. Do Opavy přišel jako rozvedený a v Opavě 4. 2. 1904 uzavřel druhý sňatek s členkou opavského evangelického sboru Elsou (* 2. 9. 1881), dcerou opavského advokáta Salomona Eubzschitze. Ani toto Braunovo manželství nemělo dlouhého trvání a již v r. 1911 přebýval sám v nájmu u Schenků na Nákladní ul. č. 31a. Třetím manželstvím s Elisabethou Zerhovou (x 5. 11. 1890) vyženil podíl na vile č. 38 na Rooseveltově ul. v Opavě-Kylešovském kopci a také se stal švagrem známého lékaře Aloise Materny. Již 2. 6. 1929 se ženil v Opavě se čtvrtou nevěstou, Elisabetou Charlottou, roz. Zlámalovou (* 15. +. 1902), která byla o 32 roků mladší. Toto poslední manželství bylo soudně rozvedeno 22. 4. 1936, po tolika pokusech zůstal sám a přitom bezdětný. Za války jej okupační úřady donutily k aktivní účasti, stál se muzejním komisařem Protektorátu Čechy a Morava, kde prokazoval korektnost vůči českému prostředí, a převzal řízení Slezského zemského muzea. V publikační činnosti se odmlčel na znamení nesouhlasu s nacisty. Po válce byl přesto odsunut do Norimberku, kde se ještě pustil do obnovy válkou zničeného Germánského národního muzea. Také tam založil Společnost přátel keramiky.
 

PhDr. Josef Gebauer

Kategorie: