Lichnovští z Voštic

Lichnovští z Voštic 

Již ve 14. stol. se připomínali jako vladycký rod v Horním Slezsku. Jejich potomci byli 31. 8. 1707 ve Vídni povýšeni do panského stavu, 5. 3. 1727 říšského hraběcího stavu tamtéž a 30. 1. 1773 v Berlíně do pruského knížecího stavu, jehož platnost byla potvrzena i pro Rakouskou monarchii 4. 9. 1824 ve Vídni.

Predikát „ z Voštic“ odvozovali od původního sídla , vsi Voštice (Woszczyc v Polsku) na panství Pština, kde se jejich hlavní rodová větev udržela do 17. stol. Příjmení pak odvozovali od vsi Lichnova na Bruntálsku, kterou získal do držby v r. 1494 Jan z Voštic. Původně měli v erbu na červeném štítě vedle sebe dva zelené stonky vinné révy po jednom listu a modrém hroznu. 31. 12. 1824 získali Lichnovští ve Vídni povolení užívat jména a znaku vymřelých hrabat „von Werdenberg“ a oslovení „Jasnost – Durchlaucht“ s dědičným členstvím v pruské panské sněmovně. V rodovém erbu pak jim přibyla na červeném poli stříbrná kostelní korouhev.

Z jednotlivých příslušníků rodu Lichnovských nutno připomenout následující. Jan z Voštic přišel do krnovského knížectví ve službách Jana , knížete osvětimského a hlivického, manžela Borbaory, sestry posledního krnovského Přemyslovce Jana IV. Sňatkem se Žofií z Drahotuš, vdovou po Mikuláši Ganzarovi z Lichnova, se stal v r. 1494 pánem tohoto statku, od Jana z Kralic pak v r. 1503 přikoupil tvrz Zátor s několika vesnicemi. Jan Lichnovský (+1586), syn Petra L. na Neplachovicích a Elišky z Trojanovic, byl v l. 1573 – 83 nejvyšším zemským sudím a vyznával reformační víru, stejně jako jeho potomci. Jiří Frydrych L. (+1633) byl v l. 1624 – 32 zemským hejtmanem knížectví krnovského a od r. 1622 také nejvyšším lovčím knížete Lichtenštejna. Bernart L. (+ 1637) je považován za zakladatele hlavní rodové větve i jejího majetku, neboť koupil v r. 1611 Chuchelnou a Strahov, v r. 1625 Píšť a Ovsiště. Patřil ke kalvínským evangelíkům a k blízkým spolupracovníkům knížete Jana Jiřího Krnovského. Karel Maxmilián (1635 – 1688), Bernartův vnuk a syn Václava L., autora česky psaných pamětí, byl diplomem z 31. 8. 1707 povýšen do panského stavu. František Bernart (1664 – 1747) zastával funkci zemského hejtmana knížectví krnovského a potom i opavského. Svým sídlem učinil Chuchelnou a kvůli sňatku s katoličkou Evou Helenou, svob. p. Dúbravkovou z Jaseně, přestoupil ke katolictví a otevřel tak svým potomkům cestu k závratné kariéře v nejvyšších zemských i státních úřadech. Jan Karel Amadeus (1720 – 1788), císařský komoří, rada apelačního soudu, říšský dvorní rada, skutečný tajný rada, se stal 1. pruským knížetem (1773) a přikoupil 1. 10. 1778 od Wolfganga Karla, svob. p. z Neffrzenu, panství Hradec nad Moravicí. Felix Maria Vinzenz Andreas (1814 – 1848), poslanec pruského říšského sněmu a Frankfurtského parlamentu, byl přítelem skladatele Ference Liszta a pro zastávání krajně pravicového politického stanoviska byl 18. 9. 1848 ve Frankfurtu zavražděn. Karel Timoleon Maria Faustus (1819 – 1901) se výrazně orientoval na Prusko, byl dědičným členem pruské panské sněmovny, přítelem kancléře Bismarcka, a proto na Hradci přijal pruské okupační jednotky. Nechal provést na Hradci přístavbu tzv. Červeného zámku. Jeho syn Karel Max L. (1860 – 1928), ač od r. 1892 v diplomatických službách rakouského habsburského dvora se stal poslancem pruské panské sněmovny a v l. 1912 – 14 německým vyslancem v Londýně. Oženil se v r. 1904 se spisovatelkou Mechtildou, roz. hr. Arco-Zinneberg (1879 – 1958).

Tento rod sídlil na zámku v Hradci nad Moravicí ( v zimě v Chuchelné ) až do konce II. světové války. Jeho potomci nyní žijí v Rakousku.

 

 

 

PhDr. Josef Gebauer 

 

Kategorie: