Křížkovský Karel (Pavel)

* 9. 1. 1820 Holasovice – + 8. 5. 1885 Brno

Hudební skladatel, sbormistr, dirigent. 

Pocheňský mládek Ignác Křížkovský (*26. 1. 1764) s manželkou Theklou (*4. 10. 1767), dcerou holasovského krejčího, po svatbě l6. 4. 1788 měli jedno dítě za druhým, celkem 11 a jako by jich ještě bylo v holasovském chaloupce č.p. 18 málo, nejstarším dětem - dcerám se rodily nemanželské děti. Tak tomu bylo i v případě Ignácovy třetí dcery Viktorie (* 31. 1. 1795), která porodila 9. 1. 1820 nemanželského syna Karla. Toho nenormální rodinné poměry doživotně poznamenaly, trpěl pocitem osamění, nedůvěrou ve vlastní schopnosti, nespavostí, od mládí procházel duševními krizemi. Jelikož jeho matce se narodilo ještě další nemanželské dítě, Karel vyrůstal u svých strýců Jakuba a Jana. V Neplachovicích, kde navštěvoval obecnou školu, si jeho neobvyklého talentu všimli ředitel kůru A. Urbánek a učitel hudby i zpěvu Jiří Janáček (otec skladatele Leoše Janáčka). V r. 1832 byl Karel přijat za zpěváka ředitelem kůru kostela sv. Ducha v Opavě a mohl navštěvovat hlavní školu na Solné ulici a vystudovat v l. 1834 – 1839 opavské gymnázium. Po maturitě ještě studoval filozofii v Olomouci, ale nedostatek peněz mu nedovolil pokračovat ve vzdělávání, a proto nastoupil místo učitele češtiny v Jamnici nedaleko svého rodiště (1841 – 1843). Získal tak prostředky na další studium filozofie v Brně, přispěla i jeho teta Klára.

Vedle filozofie studoval i hudební teorii u Gottfrieda Riegra (1764 – 1855). Na podzim r. 1845 byl opatem Cyrilem Nappem získán za novice brněnského augustiniánského kláštera, vykonal řeholní slib a přijal mnišské jméno Pavel. Již v r. 1848 byl vysvěcen na kněze, jmenován ředitelem kůru a vedoucím klášterní fundace, kde zpíval pod jeho vedením od r. 1865 také Leoš Janáček. Stal se kaplanem klášterní fary v brněnském Lískovci a učitelem náboženství na hlavní škole v Brně na Bělidlech. Byl virtuosem ve hře na varhany, skvěle hrál na klarinet i klavír. Dirigoval kantátové koncerty v brněnské Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu, zakládal Mužský pěvecký sbor v Brně (1848) a Besedu brněnskou, kde působil jako sbormistr a ve výboru. Složil celkem 48 církevních skladeb, z toho 5 mší, 3 Te Deum, 2 rekviem a 1 pašije. Angažoval se pro Wittovu reformu církevní hudby. Nepochopení německých církevních kruhů Křížkovského přimělo v r. 1872 přijmout místo dómského kapelníka v Olomouci, kde se později angažoval při založení pěvecko-hudebního spolu Žerotín (1881). Po mozkové mrtvici se vrátil do Brna, kde na následky nemoci zemřel.

PhDr. Josef Gebauer