Habel Raimund

* 16. 6. 1859 Vítkov – + 30. 12. 1912 Opava

Opavský velkoobchodník koloniálním zbožím a majitel pražírny kávy.

Rodina Habelů pocházela z Vítkova. Tkalcovský mistr Johann Habel (*1824) a jeho žena Amalia, jež byla dcerou vítkovského mlynáře Johanna Esslera, měli tři syny, kteří se usadili v Opavě jako obchodníci. Nejstarší Franz Habel (*1851) odešel do Opavy jako první, v roce 1876. Měl obchod na tehdejším náměstí Františka Josefa (dnes náměstí Republiky) č. 3. V roce 1881 se za ním přistěhovali jeho bratři. Raimund (*1859) začínal v obchodě svého bratra jako účetní a nejmladší Richard (*1864) jako příručí. Po ovdovění se za syny v roce 1890 přistěhoval jejich otec Johann Habel. Richard provozoval v domě na Ostrožné č. 28 (na rohu s ulicí Popskou), který mu patřil, speciální obchod se zbraněmi, loveckými potřebami a municí.

Raimund Habel se ve Vítkově oženil 20. června 1887 s Emmou (*1863), dcerou mlynáře Gottfrieda Langa. Mladí manželé žili v Opavě v domě Raimundova bratra Franze na náměstí Františka Josefa č. 3. Zde se jim narodil první syn pokřtěný jmény Raimund Franz Gottfried 3. července 1888.

V roce 1890 Raimund Habel zakoupil dům na Ratibořské ulici č. 11 (dnes náměstí Osvoboditelů č. 7), kam se přestěhoval a zařídil zde svůj velkoobchod koloniálním zbožím a kořením. Dne 15. května 1894 byla do firemního rejstříku při opavském zemském soudu vložena firma s názvem „Raimund Habel“ s předmětem podnikání obchod koloniálním zbožím en gros. V říjnu 1896 byl jako prokurista firmy jmenován dosavadní účetní Oskar Rotter. Po přijetí Rottera jako plnohodnotného společníka se Habelův podnik stal 28. května 1912 veřejnou obchodní společností. Raimund Habel junior byl ve věku 24 let jmenován prokuristou 12. června 1912.

V novém bydlišti na Ratibořské se narodila 7. srpna 1894 manželům Habelovým dcera Irene. V roce 1914 se provdala za Erwina Nedelu, který na Dolním náměstí č. 9 provozoval železářství. Jako poslední potomek přišel na svět s časovým odstupem více než deseti let syn Herbert, jenž se narodil 5. listopadu 1905.

Habelův velkoobchod s koloniálním zbožím patřil mezi největší v celé Opavě. Byla zde také pražírna kávy a Habelova káva byla vyhlášená v celém Slezsku. Habel se věnoval především dovozu exotického zboží ve velkém, které pak dále nabízel drobným obchodníkům. Od roku 1901 měla firma telefonní linku. V roce 1904 nechal Raimund Habel starší postavit na Ratibořské č. 11a (náměstí Osvoboditelů č. 8) nový rohový obytný dům. Stavbu realizovala firma Kern (hrob Městský hřbitov, skupina 3, třída I, hrob 27)(3/I/27) a Blum (hrob Městský hřbitov, skupina 6, třída I, hrob 19-20).

Změny v Habelově firmě v roce 1912 pravděpodobně měly svou příčinu ve zhoršení zdravotního stavu majitele. Raimund Habel onemocněl zánětem míchy, kterému podlehl 30. prosince 1912 ve věku 53 let. Pochován byl 2. ledna 1913.

Po Habelově smrti převzal podle jeho poslední vůle vedení firmy tehdy čtyřiadvacetiletý Raimund Habel junior. Jeho prokura tím zanikla a nově byl prokuristou jmenován 4. ledna 1913 účetní firmy Karl Eichler. Tento stav trval beze změn až do okupace. Raimund Habel přiznával před druhou světovou válkou roční příjem asi 120 000 Kč. Čistý zisk firmy činil 350–400 000 Kč. V říjnu 1940 vystoupil jako společník Oskar Rotter a na jeho místo přibral Raimund Habel svého mladšího bratra Herberta. Ten už v té době žil v Berlíně – Charlottenburgu a byl rovněž obchodníkem. Komanditní společnost Raimunda a Herberta Habelových zaměstnávala v roce 1943 celkem 20 zaměstnanců. Raimund Habel junior nebyl ženatý a neměl potomky. Žil s matkou Emmou, která zemřela 15. března 1940.

Po válce byl Raimund Habel internován v táboře, který vznikl v objektu dnešních Dukelských kasáren. Podle vzpomínek německého lékaře, taktéž vězněného v táboře, byl Habel po příchodu do tábora několik dní krutě mučen a 20. června 1945 zastřelen dozorcem. Jeho tělesné ostatky byly pochovány na dnes neznámém místě v prostoru kasáren.

Na velkoobchod Raimunda Habela byla po válce uvalena národní správa. Výměrem opavského národního výboru byl 9. října 1945 jmenován národním správcem Antonín Rozpondek. V roce 1948 byla zavedena kumulativní národní správa pěti osob a národní výbor uvedl svým rozhodnutím z 11. srpna 1948 podnik „do klidu“. Veškerá pasiva i aktiva, zaměstnance i majetek převzal velkoobchod koloniálním zbožím Mička a Meier, který měl sídlo v Opavě na Pekařské č. 38. Tato firma měla také připravit likvidaci Habelova obchodu. Prostory byly určeny jako budoucí speciální rozdělovna cukrovinek. Výměrem 5. března 1949 byla dána firma do likvidace. Fakticky zanikla výmazem z firemního rejstříku, který provedl Krajský soud Ostrava 20. února 1950.

Sestra Raimunda Habela Irene, provdána Nedelová, měla syny Ericha (*1913) a Erharda (*1915). Její muž Erwin Nedela zemřel 22. března 1938 v Opavě a byl pochován v hrobce Habelových.

Po válce odešla vdova Irene spolu se svým synem Erhardem do Berlína, kde žil její bratr Herbert Habel. Starší syn Erich žil ve Švédku, zemřel v roce 1970 v Göteborgu. Irene Nedelová zemřela 28. září 1962 v Berlíně-Lankwitz, což byla část patřící do západního Berlína.

Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 10, roh, hrob 2)  Zobrazit hrob na mapě

Hrobka rodiny Habelů, zhotovená z černé švédské žuly, patří mezi umělecky nejhodnotnější náhrobky na opavském hřbitově. Zhotovila ji olomoucká keramická firma Julia Urbana. Autorem sochy dívky z mramoru je sochař Julius Pelikán.

V hrobě je pochován Raimund Habel (+1912), jeho manželka Emma (+1940) a také jejich zeť Erwin Nedela (+1938).

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.