Komárek, rodina
Rodina majitele známé továrny na šicí stroje.
Josef Komárek pocházel z obce Vršce nedaleko Kopidlna (okres Jičín). Narodil se 20. listopadu 1848 jako syn baráčníka Josefa Komárka a jeho ženy Anny rozené Lachmannové. Ve čtrnácti letech nastoupil do učení jako zámečník v dílně v Kopidlně a 18 letech odešel do Vídně. Zde se 16. února 1879 oženil s Františkou Hylšerová z Hořic. V roce 1881 založil s Emilem Reztlerem továrnu na šicí stroje s názvem Minerva.
Funkční šicí stroj začal být používán ve 30. letech 19. století a v Opavě produkovala od poloviny 80. let šicí stroje „Opilia“ a „Silesia“ firma Josefa Koppitze (hrob Městský hřbitov, skupina 3, třída I, hrob 35). Její sídlo bylo na Rybářské ulici č. 44. Po smrti zakladatele (1897) převzal podnik Karl Rutzky (+ 1907) a po něm se stali novými majiteli Arthur Mittler a Emil Kohn. V roce 1913 byl podnik sloučen s nejstarší továrnou na výrobu šicích strojů v monarchii, kterou byla právě vídeňskou Minervou, a to pod názvem První rakousko-uherská továrna na šicí stroje a. s. Jejími majiteli byli čeští podnikatelé Emil Retzler a Josef Komárek.
Spojením obou firem vznikla největší továrna na šicí stroje v Rakousku-Uhersku. Sídlo bylo přeneseno do Opavy a ve Vídni zůstala filiálka. V nově vzniklé akciové společnosti Minerva, ustavené na valné hromadě 1. prosince 1914, zastávali zástupci obou sloučených firem, A. Mittler a J. Komárek, funkce prokuristů. Továrna nabízela zpočátku širší sortiment, kromě šicích strojů byla předmětem výroby i jízdní kola a také psací stroje. Hlavní výrobní sortiment, šicí stroje „Minerva“, se staly celosvětově oblíbené pro svou přesnou konstrukci, spolehlivost a eleganci svých tvarů. V období poválečné konjunktury se výroba neustále zvyšovala. V roce 1924 vyrobili v Opavě 14 000 šicích strojů, ale o čtyři roky později, v roce 1928, to bylo již 45 000 kusů. Typ M 18 byl prvním univerzálním šicím strojem v Československu a nejúspěšnějším modelem firmy, jež byla často oceňována na mezinárodních výstavách.
Po druhé světové válce byla Minerva zestátněna. Již v roce 1946 (nyní pod názvem Mila) dosáhla objemu své předválečné výroby. Šicí stroje se vyvážely do Evropy i zámoří, např. do Brazílie. Výsledkem práce vlastního vývojového oddělení byl poslední v Opavě vyrobený model s označením 233, jehož sériová výroba se rozeběhla v Boskovicích. Minerva tu měla od roku 1936 pobočku a v roce 1953 sem výrobu šicích strojů přestěhovala. Opavský podnik se přeorientoval na výrobu armatur.
Krátce po sloučení s opavskou Silesií se Komárkova rodina přestěhovala do Opavy. Bydleli ve vile na dnešním Gogolově č. 3 (dříve Holteigasse). Josef Komárek byl ředitelem firmy (s titulem vrchní ředitel) a majoritním akcionářem. Předsedou správní rady společnosti byl významný opavský obchodním s čajem Jan Čeleda, po něm pak zemědělský ekonom a politik František Zíka. Ve vysokém věku 81 let vystoupil Josef Komárek roku 1930 ze správní rady a odešel na odpočinek. V roce 1936 ovdověl, když zemřela jeho manželka Františka. Josef Komárek zemřel v Pendlově sanatoriu v Opavě 11. září 1939 ve věku nedožitých 91 let.
Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 15, roh, hrob 6) Zobrazit hrob na mapě
V manželství Josefa Komárka s Františkou Hylšerovou se narodili čtyři synové. Prvorozený Josef (1880–1934) se stal primářem opavské psychiatrické léčebny. Rudolf (1882–1942) i nejmladší Bedřich (1891–1920) byli strojní inženýři. Emil Komárek (1888–1962) zastával v letech 1920 až 1930 v Minervě místo prokuristy. Po válce žil v Praze, ale posmrtně byly také jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky na opavském hřbitově.
Rohová hrobka byla pořízena v roce 1920, kdy sem byl jako první uložen Bedřich Komárek, který zemřel 10. února 1920 na zánět plic, který jej postihl po předchozí chřipce. V roce 1934 zemřel ve věku 54 let na zánět mozku Dr. Josef Komárek. Ve stejném roce byla do hrobu uložena i manželka Rudolfa Komárka jménem Alžběta. V roce 1936 a v 1939 sem byli uloženi manželé Františka a Josef Komárek. Ještě v době války zemřel na následky tuberkulózy v 60 letech Rudolf Komárek, a to v sanatoriu v Městě Albrechticích. V dubnu 1963 byly do hrobu uloženy ostatky Emila Komárka, jenž v Praze zemřel 1. listopadu 1962, stejně jako jeho manželky Markéty, která zemřela v roce 1957. K zatím poslednímu pohřbu zde došlo v roce 2009. Potomci rodiny Komárků v současnosti žijí také v USA.
Náhrobek ze šedé žuly zhotovil ostravský sochař Rudolf Vávra.
Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.