Hein Franz

* 28. 6. 1808 Olomouc – + 12. 2. 1890 Brno 

Ministr spravedlnosti, c.k. tajný rada, purkmistr města Opavy, doživotní člen panského domu říšské rady, prezident slezského zemského sněmu, zástupce opavského zemského hejtmana, velitel opavské národní gardy, poslanec ústavodárného říšského sněmu 1848, zpravodajec výboru pro všeobecná občanská práva. 

Narodil se jako prvorozený syn v rodině c.k. poštovního kontrolora a inspektora Antonína Jana Heina z Opavy a jeho druhé manželky Rosy Anny Heissigové v Olomouci. V rodném městě vystudoval práva a dělal domácího učitele Felixi Lichnovskému, dědici hradeckého panství. Po obdržení doktorátu práv v roce 1833 působil nejprve krátkou dobu jako advokát ve službách vratislavského biskupa na Jánském Vrchu v Javorníku, ale záhy se přiženil do Opavy, kde se jeho manželkou stala 5. 2. 1837 Rosalie, dcera c.k. krajského fyzika (hygienika) Valentina Lamineta; narodilo se jim 6 dětí. V Opavě měl také věhlasnou advokátní kancelář. Revoluční rok 1848 jej vyburcoval k nebývalé aktivitě. V čele deputace odjel do Vídně poděkovat císaři za svobodu, v ústředním výboru organizoval přípravu rakouského říšského sněmu ve Vídni, v Opavě byl zvolen velitelem národní gardy, zasedal v rozšířeném slezském veřejném konventu, inicioval vytvoření generálního výboru pro zabezpečení voleb do Frankfurtského parlamentu. Stal se poslancem ústavodárného shromáždění ve Vídni, kde se věnoval s poslanci F. L. Riegrem a Ernstem Violandem přípravě návrhu všeobecných občanských práv jako součásti chystané ústavy. Po porážce revoluce v roce 1849 se vrátil zpět do Opavy, byl zvolen nejprve zástupcem purkmistra a 12. 2. 1856 purkmistrem hlavního města Slezska. Město za jeho působení získalo plynové osvětlení, největší kluziště v Evropě, novou spořitelnu, vyšší reálku.

Po pádu Bachova absolutizmu se stal v roce 1860 doživotním členem rozmnožené říšské rady. Zároveň byl v Opavě přísedícím Zemského výboru, zástupcem zemského hejtmana a v roce 1861 byl také zvolen poslancem a 1. prezidentem Slezského zemského sněmu. 18. 12. 1862 byl jmenován ministrem spravedlnosti rakouské monarchie a v letech 1865–1881 zastával funkci prezidenta Vrchního zemského soudu ve Vídni. Současně působil jako c.k. tajný rada. Roku 1869 byl jmenován doživotním členem panského domu říšské rady.

PhDr. Josef Gebauer