Kresta Václav
* 23. 10. 1887 Hájov, o. Nový Jičín) – + 2. 4. 1969 Praha
Politik, zahraniční diplomat, učitel měšťanské školy v Opavě-Jaktaři.
Pocházel ze zemědělského prostředí, které v minulosti náleželo rozlehlému arcibiskupskému panství Hukvaldy. Jeho otec Václav Kresta, rolník v Hájově č. p. 6, byl synem rolníka Františka Kresty z Hájova a jeho manželky Johany, roz. Markové z Dolního Sklenova. Matka Karolina byla dcerou Josefa Šlosara, rolníka v Hájově, a jeho manželky Barbary, roz. Kolibové. Uvedení rodiče byli v Hájově roku 1885 sezdáni a 23. 10. 1887 se jim na hájovské selské usedlosti č. p. 6 narodil prvorozený syn Václav a potom ještě dalších šest dětí.
Václav Kresta po obecné škole v Hájově absolvoval s maturitou v roce 1907 učitelský ústav v Příboře a nastoupil na místo učitele nejprve v Paskově a v roce 1909 v Brušperku. Tam se připravil k odborné zkoušce pro pedagogy měšťanských škol, kterou také v roce 1911 úspěšně vykonal. Jako odborný učitel pak vyučoval na měšťanské škole v Opavě-Jaktaři, ale ještě před 1. světovou válkou vyučoval v Ostravě-Přívoze. V roce 1914 narukoval do války, ale při první příležitosti přeběhl do italského zajetí a vstoupil do formujících se čs. legií. Znalost angličtiny a italštiny mu umožnila plnit roli legionářského tlumočníka. V uniformě legionáře – poručíka pak ještě sloužil na Slovensku (1918) a 10. 7. 1919 vykonal v Příboře doplňující maturitu na reálném gymnáziu. Mohl tak studovat na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou úspěšně absolvoval se ziskem titulu JUDr. (1922).
Dle přípisu magistrátu města Prahy č. 23.777 z 28. 4. 1921 vystoupil z římsko-katolické církve a stal se členem Českobratrské církve evangelické. 1. 8. 1922 vstoupil do služeb Ministerstva školství a národní osvěty, ale k 1. 7. 1923 přešel do služeb Ministerstva zahraničních věcí ČSR. Od roku 1924 pracoval jako legační rada na velvyslanectví ČSR v brazilském Rio de Janeiru a v roce 1928 z pověření velvyslanectví ČSR zřídil a vedl čs. konzulát v San Paulu. V roce 1934 byl jmenován legačním radou na argentinském velvyslanectví v Buenos Aires. Po Mnichovu 1938 se nuceně vrátil do ČSR a byl předčasně penzionován, ale po válce opět stál ve službách Ministerstva zahraničních věcí ČSR. Posledním diplomatickým posláním byl pověřen 1. 4. 1946, kdy se stal vyslancem ČSR v peruánské Limě. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 odešel do důchodu.
Při diplomatickém působení v Brazílii napsal publikaci „Brazilie – Poučení pro československé vystěhovalce“ (1928).
PhDr. Josef Gebauer