Záviš z Falkenštejna

* okolo 1250 – + 24. 8. 1290 Hluboká nad Vltavou 

Český šlechtic z rodu Vítkovců, nejvyšší hofmistr. 

Byl synem Budivoje z Krumlova, příslušného do mocného jihočeského rodu Vítkovců, a jeho manželky Perchty. Četnému potomstvu rodový majetek nestačil, a proto také i Záviš se pohyboval v cizích službách. V roce 1269 byl purkrabím hornobavorského hradu Falkenštejna. Přijal tedy jako chudý šlechtic jméno od hradu, který mu nepatřil. Duševním rozhledem a tělesnými vlastnostmi ale převyšoval své soukmenovce, a proto již v roce 1276 vystupoval jako náčelník Vítkovců v jejich odboji proti českému králi Přemyslu Otakarovi II., který uprostřed jejich panství začal budovat opěrné body královské moci (Č. Budějovice, Zlatá koruna). Postavil se proti svému králi i v bitvě na Moravském poli na straně Rudolfa Habsburského (1278). Nespokojenost české šlechty včetně Záviše s poručenskou vládou Oty Braniborského, který po Přemyslově smrti zastupoval nezletilého Václava II., vedla k vytvoření opozice sdružované kolem královny vdovy Kunhuty, sídlící na hradě Hradci u Opavy.

Tam se také Záviš s Kunhutou sblížili natolik, že vznikl mezi nimi milostný poměr vedoucí k tajnému sňatku a narození syna Jana. Záviš získal i nemalý vliv na mladičkého krále Václava II., zvláště po jeho návratu do Prahy v roce 1283, kdy se stal jeho nejbližším rádcem i vychovatelem. Po veřejném sňatku s královnou Kunhutou v roce 1284 se stal Záviš dokonce nejvyšším hofmistrem a prakticky vládcem českých zemí.

Avšak po brzké smrti královny (+ 9. 9. 1285) se Závišova pozice a jeho vliv na krále začaly bortit i díky intrikám Rudolfa Habsburského, s jehož mladičkou dcerou Jitkou se Václav II. oženil v Chebu v roce 1285. Záviš se ještě více králi odcizil, když v roce 1288 uzavřel v Budíně sňatek s Alžbětou, sestrou uherského krále Ladislava IV. Tomuto manželství nepřála ta část šlechty, která chtěla zbavit Vítkovce dosavadního vlivu na krále a obvinila Záviše ze snahy získat královskou korunu a zabít Václava. Král Václav II. proto dal Záviše uvěznit a vyřkl nad ním ortel smrti. Vítkovci vyhlásili králi válku a nabízeli český trůn jak Jindřichu Vratislavskému, tak Závišovu švagrovi Ladislavu Uherskému. Po jejich smrti v červnu 1290 byl Záviš použit jako spolehlivý prostředek ke zdolání vítkovského odboje. Královské vojsko jej vodilo v poutech před hrady ovládané jeho příbuznými a hrozilo jeho popravou v případě odporu. Až u hradu Hluboká, který hájil Závišův bratr Vítek, hradní posádka odmítla kapitulaci. Mikuláš I., vévoda opavský a jeho dávný nepřítel, z titulu velitele královského vojska dal proto Záviše z Falkenštejna před hradem Hluboká popravit, jak udávají prameny, stětím pomocí přiostřeného prkna.

Opavsko představovalo v Závišově životě, plném zvratů, pouze krátkou, zhruba dvouletou epizodu, kdy vystupoval jako purkrabí na Hradci a královnin zástupce, nicméně právě zde zahájil svůj strmý politický vzestup ukončený stejně strmým pádem.

PhDr. Josef Gebauer