Lichnovští z Voštic

Již ve 14. stol. se připomínali jako vladycký rod v Horním Slezsku. Jejich potomci byli 31. 8. 1707 ve Vídni povýšeni do panského stavu, 5. 3. 1727 říšského hraběcího stavu tamtéž a 30. 1. 1773 v Berlíně do pruského knížecího stavu, jehož platnost byla potvrzena i pro Rakouskou monarchii 4. 9. 1824 ve Vídni.

Predikát „ z Voštic“ odvozovali od původního sídla , vsi Voštice (Woszczyc v Polsku) na panství Pština, kde se jejich hlavní rodová větev udržela do 17. stol. Příjmení pak odvozovali od vsi Lichnova na Bruntálsku, kterou získal do držby v roce 1494 Jan z Voštic. Původně měli v erbu na červeném štítě vedle sebe dva zelené stonky vinné révy po jednom listu a modrém hroznu. 31. 12. 1824 získali Lichnovští ve Vídni povolení užívat jména a znaku vymřelých hrabat „von Werdenberg“ a oslovení „Jasnost – Durchlaucht“ s dědičným členstvím v pruské panské sněmovně. V rodovém erbu pak jim přibyla na červeném poli stříbrná kostelní korouhev.

Z jednotlivých příslušníků rodu Lichnovských nutno připomenout následující. Jan z Voštic přišel do krnovského knížectví ve službách Jana , knížete osvětimského a hlivického, manžela Borbaory, sestry posledního krnovského Přemyslovce Jana IV. Sňatkem se Žofií z Drahotuš, vdovou po Mikuláši Ganzarovi z Lichnova, se stal v roce 1494 pánem tohoto statku, od Jana z Kralic pak v roce 1503 přikoupil tvrz Zátor s několika vesnicemi. Jan Lichnovský (+1586), syn Petra L. na Neplachovicích a Elišky z Trojanovic, byl v letech 1573–83 nejvyšším zemským sudím a vyznával reformační víru, stejně jako jeho potomci. Jiří Frydrych L. (+1633) byl v letech 1624–32 zemským hejtmanem knížectví krnovského a od roku 1622 také nejvyšším lovčím knížete Lichtenštejna. Bernart L. (+ 1637) je považován za zakladatele hlavní rodové větve i jejího majetku, neboť koupil v roce 1611 Chuchelnou a Strahov, v roce 1625 Píšť a Ovsiště. Patřil ke kalvínským evangelíkům a k blízkým spolupracovníkům knížete Jana Jiřího Krnovského. Karel Maxmilián (1635–1688), Bernartův vnuk a syn Václava L., autora česky psaných pamětí, byl diplomem z 31. 8. 1707 povýšen do panského stavu. František Bernart (1664–1747) zastával funkci zemského hejtmana knížectví krnovského a potom i opavského. Svým sídlem učinil Chuchelnou a kvůli sňatku s katoličkou Evou Helenou, svob. p. Dúbravkovou z Jaseně, přestoupil ke katolictví a otevřel tak svým potomkům cestu k závratné kariéře v nejvyšších zemských i státních úřadech. Jan Karel Amadeus (1720–1788), císařský komoří, rada apelačního soudu, říšský dvorní rada, skutečný tajný rada, se stal 1. pruským knížetem (1773) a přikoupil 1. 10. 1778 od Wolfganga Karla, svob. p. z Neffrzenu, panství Hradec nad Moravicí. Felix Maria Vinzenz Andreas (1814–1848), poslanec pruského říšského sněmu a Frankfurtského parlamentu, byl přítelem skladatele Ference Liszta a pro zastávání krajně pravicového politického stanoviska byl 18. 9. 1848 ve Frankfurtu zavražděn. Karel Timoleon Maria Faustus (1819–1901) se výrazně orientoval na Prusko, byl dědičným členem pruské panské sněmovny, přítelem kancléře Bismarcka, a proto na Hradci přijal pruské okupační jednotky. Nechal provést na Hradci přístavbu tzv. Červeného zámku. Jeho syn Karel Max L. (1860–1928), ač od roku 1892 v diplomatických službách rakouského habsburského dvora se stal poslancem pruské panské sněmovny a v letech 1912–14 německým vyslancem v Londýně. Oženil se v roce 1904 se spisovatelkou Mechtildou, roz. hr. Arco-Zinneberg (1879–1958).

Tento rod sídlil na zámku v Hradci nad Moravicí (v zimě v Chuchelné) až do konce II. světové války. Jeho potomci nyní žijí v Rakousku.

PhDr. Josef Gebauer