Sobkové z Kornic

Patřili k jednomu z nejstarších slezských rodů. Křestní označení Sobek, odvozené od jména Soběslav, se nápadně vyskytuje u několika větví tohoto rozvětveného šlechtického rodu, u Pientlatů, Huntů, Bělíků, Hynalů, Bludovských, Klochů, Kočenských, Rymultovských i Ropických Korniců, což dotvrzuje jejich vzájemné příbuzenství.

Psali se podle vsi Kornice, ležící nyní v Polsku mezi Ketří a Ratiboří. Často predikát „z Kornic“ nahrazovali určením aktuální majetkové držby (z Ohrazené, Dubovce, Ropice, Poruby, Stonavy, Bludovic) a byli usedlí hlavně na Těšínsku, Ratibořsku, Opolsku, Osvětimsku, ale také na Opavsku. Sobkové měli ve svém erbu červený štít se zlatým vinařským lisem stojícím na třech stupních, v klenotu pak z přilby rostoucí trup červeně oděného muže bez paží a s kloboukem na hlavě. Po povýšení do hraběcího stavu v štípeném erbu k rodovému znaku přibyly 3 stříbrné okřídlené šipky a zelený vavřínový věnec.

V 16. stol. byli Sobkové počítání do rytířského stavu. Císař Ferdinand III. diplomem z 26. 8. 1637 bratry Jindřicha a Jiřího S. povýšil do starého panského stavu. Jiřího vnuk Karel Jindřich se stal 18. 10. 1716 říšským hrabětem a zdědil erb i predikát po vymřelém rodu von Rauthen. Prvním známým Kornicem na Těšínsku je v letech 1283–90 podkomoří Ješek. Ve službách těšínským knížatům získali značný majetek, např. Ohrazené, Bohumín, Třebovice, Tlumačov, Strumeň, Ropici.

Z proslulých osobností rodu je třeba uvést následující: Burian S., doktor práv, se na studiích ve Vitmberku osobně seznámil s reformátorem Martinem Lutherem a po svém návratu do Prahy se stal horlivým šiřitelem reformačního učení (1521) a stal se v roce 1523 kancléřem Starého Města pražského.Po vyhoštění z Prahy pobýval na Moravě a seznámil se s věroukou novokřtěnců a Jednoty bratrské. Pro krnovského markraběte Jiřího Braniborského pořídil překlad její konfese. Jan Jiří S. ( + po 1673) se před rokem 1650 oženil s moravskou exulantkou Annou Marií Šarovcovou ze Šarova a žili po prodeji statku Konské v Hněvošicích u Opavy. Na rozdíl od předchozích byl Rudolf S. (+ po 1703) horlivým šiřitelem katolicismu a za to se stal od roku 1674 zemským sudím a roku 1693 zemským hejtmanem. Byl jako císařský komisař pověřen obranou hranic před vpádem kuruců. Maxmilián Jindřich S. (1704–1771) byl císařským tajným radou a komořím, dvorským sudím knížectví lehnického a od roku 1763 slezským zemským prezidentem. Sňatkem s Karolínou Josefou Rogojskou vyženil v Opavě na Panské ulici palác. Jeho syn Cajetan Josef Franz S. (1746–1813) byl rovněž císařským skutečným tajným radou a komořím a prezidentem zemského soudu knížectví opavského i krnovského. Ignác Anton S. (1784–1832), syn posledně jmenovaného, zastával funkce c.k. komořího, zemského hejtmana a prezidenta zemského soudu knížectví opavského a krnovského.

V Opavě tento rod dodnes připomíná výstavná budova na Masarykově třídě, zvaná Sobkův palác.

PhDr. Josef Gebauer