Bauer Leopold - Szlubek

* 1. 9. 1872 Krnov – + 7. 10. 1938 Vídeň 

Stavitel, architekt, umělecko-průmyslový návrhář, tvůrce vídeňského neobiedermaieru. 

Narodil se v krnovském hostinci U bílého koníčka č. p. 93, který patřil jeho otci Josefu Bauerovi. Babička Terezie Klimková pocházela ze staré měšťanské rodiny krnovských soukeníků. Leopold Bauer v Krnově vystudoval reálku, v Brně stavební technickou školu a ve Vídni Akademii výtvarných umění (1893–1896) u K. Hasenauera a O. Wagnera, v jehož soukromém ateliéru pak pracoval. Vzdělání završil studijní cestou do Itálie, Francie a Německa. Stal se obdivovatelem antického umění a zastáncem profunkcionalistické moderny svého profesora Oty Wagnera, jehož učitelskou funkci na vídeňské Akademii převzal v letech 1913–1919. Od roku 1900 byl členem „Vídeňské secese“ spolu s Opavanem J. M. Olbrichem a od roku 1902 redigoval její časopis Ver Sacrum. V roce 1900 vystoupil z katolické církve, ale po 6 letech se tam opět vrátil, aby splnil podmínku pro svou adopci bohatým Gézou Arpádem J. Szlubkem z Bratislavy. Šlo mu totiž o získání značného dědictví, které potřeboval k tvůrčí činnosti ve svém vídeňském ateliéru na Auhofstrasse 230. Zároveň ke svému jménu připojil jméno adoptivního otce – Szlubek.

Postupně přešel z pozice zastánce středoevropského modernizmu do řad jeho kritiků a propagátorů monumentálního klasicizmu. Stal se jedním z tvůrců vídeňského neobiedermaieru, realizátorem historizmu, zejména gotiky pro její dokonalé ztvárňování hmoty. Projektem „Emma“ se poprvé zapsal do opavské architektury, když v letech 1909–10 byla podle něj postavena budova Obchodní a živnostenské komory na Nádražním okruhu. Pokládal se za autora více než dvou tisíc interiérových řešení, jejichž výrazným znakem je centrální hala se schodištěm. Uvedený architektonický prvek uplatnil i u dalších projektů opavských staveb, Hatschkovy vily v Městských sadech, a obchodního domu „Breda“. K nejpozoruhodnějším Bauerovým pracím se řadí vily K. Reissiga (1902) a H. Hechta (1911) v Brně, vila F. Kurze (1903) a městská střelnice (1908) v Krnově, Priessnitzovo sanatorium (1910, 1929) v Jeseníku-lázních a samozřejmě i zmíněné opavské stavby. Za největší své dílo pokládal budovu Národní banky ve Vídni (1918). Posledním projektem pro Opavu byl „Památník padlých Hedvika“, při jehož realizaci 7. 10. 1938 zemřel ve Vídni. Nutno podotknout, že se proslavil také jako sklářský výtvarník a návrhář koberců, např. v Čechách u M. Spauna v Klášterském Mlýnu a u I. Ginzkeye ve Vratislavicích.

V Opavě nežil, ale pro Opavu tvořil hodnotná díla. 

PhDr. Josef Gebauer