Jan II. Opavský a Ratibořský – Ferreus (Hanuš)

* okolo 1365 nebo 1370 – + 1423 nebo 12. 8. 1424 

Poslední významný příslušník rodu Opavských Přemyslovců, dědic knížectví krnovského a ratibořského, královský hofmistr, hejtman v Kladsku a Žabkowicích. 

Jeho otec Jan (Hanuš), zakladatel rodové linie na Ratiboři a Krnově, se na přání císaře Karla IV. oženil s Annou, dcerou hlohovského knížete Jindřicha, zvaného Ferreus, byl švagrem polského krále Kazimíra Velikého a spřízněn s moravským markrabětem Joštem. Patřil k předním dvořanům Karla IV., ale nákladný život mu přinesl i dluhy, takže část svého majetku buď zastavil, nebo odprodal. Jeho syn Jan Ferreus následoval otce v dvorské politice, byl hofmistrem českého království, předsedal královské tajné radě, zmocnil se úřadu hejtmana v Kladsku a Žabkowicích. Obratně lavíroval v podpoře markrabat Jošta a Prokopa v jejich vleklých válečných konfliktech a proslul jako násilník. 27. 10. 1390 nechal utopit faráře Konráda ze Źorů a Matyáše z Kreuzdorfu. Na zastání Prokopova stoupence podkomořího Zikmunda Hullera se stal spoluvykonavatelem proslulých vražd Václavových milců na Karlštejně 11. 6. 1397. Spolu s ostatními Prokopovými stoupenci byl 4. 3. 1399 stižen klatbou za pustošení statků olomoucké kapituly, na podzim roku 1400 vydržel vzdorovat třítýdennímu obléhání Ratiboře císařem Zikmundem, počátkem ledna 1406 nechal zavraždit mladého knížete Přemka Osvětimského, roku 1414 se na straně Poláků zúčastnil ve válce "hladové" s řádem německých rytířů velkého pustošení území, v roce 1421 zajal české poselstvo vyslané čáslavským sněmem k litevskému velkoknížeti Vitoldovi s prosbou o přijetí českého trůnu. Za uvedené násilnosti si vysloužil od současníků přiléhavou přezdívku "mistr Hanuš" (rozumí se kat). Politicky se orientoval na polský královský dvůr a nebylo překvapením, že se s ním nakonec i spříznil. V poměrně pokročilém věku dne 16. 1. 1407 uzavřel sňatek s Helenou, dcerou knížete Dymitra Korybuta a sestrou později proslulého husitského hejtmana Zikmunda Korybutoviče. Z tohoto manželství pocházejí synové a dědici Mikuláš s Václavem a také dcera Markéta, později provdaná za těšínského knížete Boleslava I.

Jan II. Opavský a Ratibořský je velmi rozporuplnou postavou, u níž se plynule střídají činy dobré se špatnými. Vraždami a a věrolomným zajetím husitského poselstva se zapsal do naší historie nepříliš dobře a zanechal po sobě památku politické bezpáteřnosti a nevybíravosti prostředků.

PhDr. Josef Gebauer