Kunhuta

* kolem 1245 – + 9. 9. 1285 

Česká královna, vladařka na Opavsku, kde se stala aktérem milostného dějství se Závišem z Falkenštejna. 

Vstoupila 25. 10. 1261 do manželství s nejmocnějším mužem tehdejší Evropy českým králem Přemyslem Otakarem II. po jeho rozvodu se stárnoucí Markétou, aby mu zajistila legitimní potomky. Již 25. 12. 1261 ji korunoval mohučský arcibiskup v chrámu sv. Víta na českou královnu. Byla dcerou bána mačevského Rostislava Michajloviče z rodu knížat černigovských a Anny, dcery uherského krále Bély IV. Přemyslu II. porodila 3 děti, dcery Kunhutu (* 1265) s Anežkou (* 1269) a syna Václava (* 1271). Vynikala nejen tělesnou krásou, ale také duševním půvabem. Po tragické bitvě na Moravském poli (1278), kdy padl český král Přemysl Otakar II. a jeho nemanželský syn Mikuláš byl odvlečen do uherského zajetí, vítězný Rudolf Habsburský královně Kunhutě udělil Opavsko.

Po zasnoubení svých dítek Václava a Anežky s dítkami Rudolfa Habsburského v Jihlavě se Kunhuta vrátila do Prahy, kde ji však 25. 1. 1279 zajal i s Václavem Ota Braniborský a půl roku je věznil na Bezdězu. Královně se podařilo uprchnout do Opavy. V Čechách vznikla opozice proti zlé vládě Oty Braniborského, vystupujícího jako poručník nezletilého krále Václava II., a nespokojení páni se shromažďovali na pevném gotickém hradě Hradci u Opavy, kde Kunhuta sídlila. Mezi nimi se objevil i Záviš z Falkenštejna, letitý Přemyslův odbojník.

Ač se dala logicky očekávat nenávist, mezi ním a Kunhutou vzplanula láska, která vedla k tajnému sňatku v roce 1280 na Hradci a k narození syna Jana. Královna jmenovala Záviše purkrabím zmíněného hradu Hradec. Po návratu Václava II. do Čech v roce 1283 se Kunhuta odebrala do Prahy, kde milostný příběh dovršila v červnu 1284 veřejným sňatkem se Závišem z Falkenštejna. Jejich štěstí netrvalo dlouho, protože královna už následujícího roku zemřela.

Na závěr nutno poznamenat, že v držení Opavska po návratu Mikuláše I. z uherského zajetí musela Kunhuta ustoupit. Královna Kunhuta nebyla povahou vládkyně, ale spíše reprezentativní „první dáma“. Nezanechala po sobě závažná rozhodnutí, ale romantický příběh plný sentimentu.

PhDr. Josef Gebauer