Lichtenštejn Karel

* 30. 7. 1569 Valtice – + 12. 2. 1627 Praha 

Kníže říšský, opavský a krnovský, císařský tajný rada, nejvyšší hofmistr, královský místodržitel v Čechách, moravský zemský hejtman. 

S jeho jménem jsou v naších zemích spojené popravy, konfiskace majetku, násilné pokatoličťování a emigrace. Na druhé straně lze jej charakterizovat jako úspěšného diplomata a politika i jako člověka energického, obratného, vzdělaného, ale hamižného a bezpáteřného. Jeho otec Hartman byl hlavou valtické větve Lichtenštejnů se statky na jihu Moravy a v Dolním Rakousku. Jako horlivý evangelík na svých panstvích podporoval především novokřtěnce.

S manželkou Annou z Ortenburka měl 8 dětí a Karel z nich byl nejstarší. Dostalo se mu vzdělání na bratrském gymnáziu v Ivančicích, kde se spřátelil s Karlem st. ze Žerotína, studoval na vysokých školách ve Francii, Itálii a ve Švýcarsku. Na rakouském dvoře arcivévody Matyáše již v roce 1590 získal funkci komorníka. V nepokojném roce 1593 byl ustanoven hejtmanem kraje uhersko-hradišťského, o rok později přísedícím zemského soudu moravského. Přičiněním arcivévody Matyáše v roce 1595 uskutečnil velkou finanční transakci v podobě sňatku se 14let Annou Marií, dědičkou ohromného jmění pánů Šemberů z Boskovic.

Do dvorského politického života vstoupil v roce 1599 okázalým přestupem do katolické církve, k němuž bezohledným způsobem přinutil i svou choť, a přitom se ještě zavázal pronásledovat novokřtěnce na svých panstvích. Dveře ke kariéře měl otevřeny. Již v roce 1600 byl jmenován předsedou císařské tajné rady a nejvyšším hofmistrem. Proti vůli většiny moravských stavů, ale přičiněním kardinála Dietrichštejna, biskupa olomouckého, se v roce 1604 stal moravským zemským hejtmanem. Postavil se na stranu arcivévody Matyáše v boji proti jeho bratru císaři Rudolfu II. a v odměnu byl za to 20. 12. 1608 povýšen do knížecího stavu a v roce 1613 obdržel v léno opavské knížectví. Opavskými stavy však nebyl přijat za pána země a musel si počkat až do porážky stavovského povstání na Bílé Hoře, kdy se stal místodržitelem Českého království a byl pověřen třemi krvavými úkoly: potrestáním odboje, vojenskou okupací země a násilným pokatoličtěním obyvatelstva. Vysloužil si právem přezdívku „kat národa“. V posledním úkolu horlivě spolupracoval s kardinálem Dietrichštejnem, svým pokrevným příbuzným. Jeho dcera Anna Marie se provdala za kardinálova bratra Maxmiliána a syn Karel Eusebius si vzal Janu Beatrici Dietrichštejnovou. 8. 9. 1622 obdržel Řád zlatého rouna a 15. 3. 1623 mu císař Ferdinand II. udělil titul krnovského knížete a předal jako léno Krnovské knížectví, zkonfiskované markraběti Janu Jiřímu. Teprve v roce 1625 mohl vstoupit do Opavy doprovázen jezuity. Odboj na Opavsku za součinnosti Dánů a plenění císařské soldatesky na jeho panstvích se staly příčinou jeho infarktu, na který skonal. Tímto knížetem-konvertitou, začíná dlouhá řada Lichtenštejnů, nesoucích titul knížat krnovských a opavských. Pouze on však zde vystupoval jako skutečný vladař, o čemž svědčí vydání emise vlastních opavských peněz.

PhDr. Josef Gebauer