Viktorín Opavský

* 29. 5. 1443 Poděbrady – + 30. 8. 1500 Těšín 

Kníže Svaté říše římské, kníže münsterberský, hrabě kladský, kníže opavský, politik, vojevůdce. 

Narodil se z manželství českého krále Jiřího z Poděbrad s Kunhutou (Kunkou) ze Šternberka. Vychován byl v Praze, údajně v Loudově koleji při Betlémské kapli, určené pro evangelické studenty. Již v roce 1459 jej císař Fridrich III. povýšil na knížete Svaté říše římské. V roce 1463 vstoupil do manželství s Žofií, dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna, a vyženil tím panství Rataje, Pirkštejn, Polnou, Přibyslav a Ronov nad Sázavou. Podruhé se jako vdovec oženil s Žofií, dcerou knížete Boleslava II. Těšínského, a potřetí opět ovdovělý s Markétou (Alenou), dcerou markraběte Bonifáce z Montferratu, z rodu Paleologů, ale i tuto poslední choť přežil. Z jeho dětí nutno připomenout dceru Janu, provdanou za knížete Kazimíra Těšínského, a syna Bartoloměje, proslulého politika z doby krále Vladislava II., jenž zahynul v roce 1515 ve vlnách Dunaje.

Po získání knížecího titulu v roce 1459 byl jmenován moravským zemským hejtmanem. Od svého otce obdržel 18. 12. 1465 knížectví opavské, ale také se stal knížetem münsterberským. Po vypuknutí válečného konfliktu se Zelenohorskou jednotou, uskupením odbojného katolického panstva vedeným Zdeňkem ze Šternberka, byl jmenován vrchním velitelem královského vojska a dosáhl několik vítězství v Čechách i ve Slezsku. V roce 1468 vpadl do Rakous proti spojenci odbojného panstva císaři Fridrichovi III., ale tam se již střetl se svým osudovým rivalem, uherským králem Matyášem Korvínem. Dosáhl sice proti němu několika vítězství, ale 27. 7. 1469 ve Veselí nad Moravou padl do zajetí a potom byl vězněn více než dva roky na hradech v Trenčíně a Visegrádu. Pod nátlakem se musel zříci víry podobojí a potom byl propuštěn ze zajetí, aby se jako Matyášův rukojmí zúčastnil dělení majetku po zemřelém otci. 9. března 1872 získal celé opavské knížectví a město Kolín a ještě téhož roku potvrdil městu Opavě stará privilegia. Následujícího roku Viktorín v Opavě zorganizoval sjezd zástupců soupeřících stran Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského. Při vojenském tažení Korvína do Slezska v roce 1474 pomáhal tomuto králi, a dokonce zajal knížete Jana Krnovského - Přemyslovce. Po olomouckém míru v roce 1479 žil převážně v Opavě, roku 1481 udělil městská privilegia se znakem Hradci nad Mor., ale o 4 roky později byl pod nátlakem donucen vydat opavské knížectví Matyášovi a posléze jeho nemanželskému synovi Janu Korvínovi výměnou za chorvatské hrady a tvrze Sokolac, Medvedgrad, Rakovnik, Ukovac a Bojatko, ale i ty mu v roce 1487 král Matyáš odebral. Viktorín se spojil se svými bratry a zahájil proti němu válku, ale Matyášova černá rota zpustošila jejich slezské statky a donutila je ke kapitulaci. Viktorín pak dožil u svých příbuzných na Těšínsku. Životní osudy tohoto vládce Opavska byly neúspěšné, předznamenané politickými problémy jeho otce. Přesto energicky zasáhl do osudů střední Evropy a vepsal se do historie.

PhDr. Josef Gebauer