Zikmund I. Starý Jagellonský
* 1. 1. 1467 – + 1. 4. 1548
Kníže hlohovský a opavský, velkokníže litevský a král polský.
Také na opavských knížatech se osvědčilo staré přísloví: Jak kdo s čím zachází, tím také schází. Uherský král Matyáš prosadil mocí svého levobočka Jana Korvína za opavského knížete a Viktorína z Poděbrad, knížete opavského, „odškodnil“ dvěma hrady a třemi tvrzemi v Chorvatsku a i ty mu nakonec vzal. Ale zcela obdobně dopadl i zmíněný Jan Korvín. Český a uherský král Vladislav Jagellonský svému mladšímu bratrovi Zikmundovi v obsazeném Slezsku propůjčil v roce 1499 knížectví hlohovské a v roce 1501 mu přidal i knížectví opavské. Obraného Jana Korvína odškodnil statky v Uhrách.
Zikmund I., později zvaný Starý, byl pátým synem velkého knížete litevského a významného polského krále Kazimíra IV. Jagellonského (vládl 1447–1492) a Alžběty Rakouské. Jeho nejstarším bratrem byl český a uherský král Vladislav II., (vládl 1471–1516), druhý bratr Kazimír byl prohlášen za svatého (+ 1484), třetí bratr Jan I. Albert byl polským králem v letech 1492–1501, čtvrtý bratr Alexander I. vystřídal na polském trůně předešlého sourozence v letech 1501–1506 a pátý bratr Bedřich byl mladší než on a stal kardinálem (+ 1503). Se souhlasem českých stavů král Vladislav II. propůjčil bratru Zikmundovi 27. 11. 1499 knížectví hlohovské a 8. 12. 1501 také knížectví opavské. Učinil tak především proto, aby posílil svůj vliv ve Slezsku, které připojil po smrti Matyáše Korvína opět k zemím české koruny. Zikmund Jagellonský byl knížetem opavským necelých pět let, neboť po nástupu na polský trůn v roce 1506 již svěřený post nemohl zastávat. V roce 1506 byl totiž přijat za velkoknížete litevského a zvolen polským králem. Jeho vláda trvala až do jeho smrti a znamenala úpadek královské moci v Polsku a upevnění systému stavovské monarchie. Byl dvakrát ženatý. V prvním manželství (1511–1515) s Barborou Zápolskou se narodila dcera Hedvika, která se později provdala za Jáchyma II. Braniborského. Z druhého manželství (1518–1548) s Italkou Bonou Sforzovou vzešlo 5 dítek, z nichž sluší připomenout dceru Alžbětu, provdanou za Jana Zápolského, Annu, provdanou za Štěpána Báthoriho, a Kateřinu, provdanou za Jana III., krále švédského. Pro Opavsko jeho vláda nepřinesla žádné změny, avšak skutečnost, že právě zde započal svou politickou kariéru jeden z nejznámějších polských králů, dokumentuje někdejší význam tohoto území.
PhDr. Josef Gebauer