Leder Hans

* 4. 2. 1843 Javorník – + 19. 5. 1921 Kateřinky

Cestovatel a přírodovědec.

Opava byla a je také dnes městem se silnou muzejní tradicí. Ve zdejších sbírkách jsou velmi silně zastoupeny přírodní vědy a etnografie. V době první československé republiky zde dokonce sídlil světově proslulý entomologický ústav Reitter a syn. Pro shromáždění exotických sbírek je ovšem nezbytné podniknout do vzdálených krajin badatelské cesty. Jedním z dnes málo známých cestovatelů, jehož jméno je spojeno také s Opavou, byl javornický rodák Hans Leder.

Narodil se 4. února 1843 jako syn kožešnického mistra Johanna Ledera a jeho manželky Josefy, rozené Volknerové, která pocházela z Bílé Vody. Od mládí projevoval zájem o přírodní vědy, zejména o entomologii a mineralogii. Počátky jeho sbírkové činnosti jsou spojeny s brouky a přírodou Jesenicka. Po maturitě na opavském reálném gymnáziu v roce 1863 si vybral jako svou profesi hornictví, vysokoškolské studium ale z finančních důvodů nedokončil. Leder sice nebyl absolventem univerzity, ale zájem o přírodní vědy naplnil jako sběratel a cestovatel. V roce 1867 se vydal na svou první výzkumnou cestu do Afriky. Jeho záměrem bylo proniknout co nejvíce směrem na jih černého kontinentu, ale protože nebyl dostatečně vybaven materiálem ani finančními prostředky, navštívil pouze pohoří Atlas a Saharu. Další cestu podnikl Leder v roce 1875 na Kavkaz, kam se v příštích letech opětovně vracel.

Dne 22. února 1882 se tehdy skoro čtyřicetiletý Hans Leder v Bílé Vodě oženil s o deset let mladší Justinou, dcerou novojičínského sládka Johanna Pery. Leder byl v té době placeným zaměstnancem přírodovědného muzea v Tbilisi a po sňatku se s manželkou v Gruzii na několik let usadil. Podnikal odtud cesty ke Kaspickému moři, na Kubáň, do Turkmenstánu a Dagestánu. Nedílnou součástí jeho cest byla intenzívní sbírková činnost, orientovaná především na etnografii a entomologii. Manželé Lederovi žili ve městě s tehdy německým názvem Helenendorf, dnes se jmenuje Goygol (Göygöl) a leží v Azerbajdžánu. Zde přišli na svět i čtyři jejich potomci, synové Heribert Albert (*1883) a Evald (*1886) a dcery Margareth (*1884) a Angele Hedwig (*1887). Poslední syn, Hans Leder junior, se narodil v roce 1895 v Javorníku. Vystudoval univerzitu ve Vídni a také se zde usadil.

Po návratu do monarchie roku 1888 se Lederova rodina usadila ve Vídni – Mödlingu, kde tehdy sídlilo entomologické knihkupectví Lederova přítele Edmunda Reittera. Další cestu podnikl Hans Leder, tehdy již uznávaný cestovatel a také člen Carské ruské zeměpisné společnosti, v roce 1891 na východní Sibiř, do Tibetu a Mongolska. Zajímal se zde nejen o přírodu, ale také o lámaismus. O Tibetu pak nejen často přednášel, ale pořídil zde tzv. tibetskou sbírku, jež byla součástí sbírek opavského slezského muzea a od 60. letech 20. st. je uložena v Náprstkově muzeu v Praze. V roce 1895 byl Leder spoluzakladatelem a později korespondujícím členem rakouského Přírodovědného spolku a přispíval do odborných entomologických a geologických časopisů. V roce 1900 se rozhodl podniknout cestu kolem světa, kterou ovšem nedokončil. Dostal se k velké čínské zdi a prováděl archeologické vykopávky v mongolském městě Karakora. Po vyčerpání finančních prostředků se vrátil zpět do vlasti. Svou poslední asijskou cestu podnikl v roce 1904. V té době žil s rodinou již v Kateřinkách, v domě na na Ratibořské ulici č. 7.

Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 22A, řada II, hrob 22)  Zobrazit hrob na mapě

Dne 19. května 1921 tento kdysi slavný cestovatel a velký znalec mimoevropské entomologie zemřel. Byl pohřben na kateřinském hřbitově. Vdova Justine Lederová se přestěhovala do domu na tehdejší Rossyho (dnes Mírová) ulici č. 11. Zemřela 19. května 1932 ve věku 80 let. Byla uložena do hrobu na městském hřbitově, kam byly 25. června 1940 z Kateřinek rovněž přeneseny exhumované ostatky jejího manžela.

Na doporučení Slezského muzea v Opavě rada Městského národního výboru v Opavě rozhodla 7. ledna 1955 o zachování čestného hrobu Hanse Ledera, takže hrob bude udržován po dobu existence hřbitova.

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.