Historie

Na území Malých Hoštic je doloženo již pravěké osídlení z mladší doby kamenné. Archeologický výzkum zde odhalil keramiku a pozůstatky zemědělských kultur od 6. tisíciletí před naším letopočtem a kultura lidu popelnicových polí (1300 přnl.) má v katastru obce doloženo také pohřebiště.

Písemně zachycená historie Malých Hoštic začíná ve 13. století. První latinské zmínky o vsi s názvem "Hossicz" či "Hosciz" z let 1222 či 1250 se týkají zřejmě sousedních Velkých Hoštic, protože až do 60. let 13. století nebylo mezi obojími Hošticemi rozlišováno. Původ pojmenování lze hledat v osobě zakladatele (lokátora) vsi, podobně jako je tomu u většiny vesnic z doby středověku. Název obou vesnic - Hoštice - souvisí s osobou lokátora, který se jmenoval Hošče, ve středověku šlo tedy o ves lidí Hoščových.

První zmínka přímo o Malých Hošticích (Minori Hosschiz) je z listiny Velehradského kláštera ze září 1269. Původní český název byl také Hoštičky, aby tak byly odlišeny od Velkých Hoštic. Obě vesnice patřily tehdy Velehradskému klášteru, který měl na Opavsku více majetku.

Jako jediná z obcí na Hlučínsku mají Malé Hoštice svou historii zkomplikovánu faktem, že od středověku patřily vždy současně více než jednomu majiteli. Tento jev nebyl sice ojedinělý, ale nevyskytoval se příliš často, podobně tomu bylo například ve Vršovicích.

V roce 1365 získaly část Malých Hoštic opavské klarisky, jejichž pozemkový majetek byl roku 1819 prodán do světských rukou a zčásti rozparcelován. V 16. století zde již rozlišujeme 3 díly a později obec náležela dokonce do čtyř panství. Kromě knížecího dílu to byly dva díly církevních řádů – opavských klarisek a johanitů, dále pak díl patřící původně Tvorkovským z Kravař a po nich dalším šlechtickým rodům (Kalkreuterové, Gellhorni). V místech dnešní ulice U kaple se nacházela středověká tvrz, kterou Tvorkovští koncem 17. st. nechali přestavět na renezanční zámek, o jehož podobě bohužel nejsou dochovány žádné zprávy. V první polovině 19. století byl zámek přestavěn v klasicistním stylu a v závěru století zde vznikl komplex hospodářských budov, pozdější sídlo zemědělského družstva.

V letech 1742-1920 byly Malé Hoštice spolu s celým Hlučínskem součástí pruského státu, proto i jejich historický vývoj po dobu těchto let je odlišný od Opavska, které zůstalo součástí rakouské monarchie. Po připojení Malých Hoštic k ČSR v roce 1920 měla obec rozlohu 591 ha a čítala 137 domů, 2 hostince, 3 obchody, parní cihelnu F. Kašného a 2 hospodářské dvory (Gellhorn a Komendu). V roce 1923 proběhla pozemková reforma, po níž si ponechala Komenda johanitského řádu rozlohu 127 ha a zbytkový statek Malých Hoštic byl rozparcelován novým vlastníkům. Obec spravovalo volené obecní zastupitelstvo v čele se starostou.

V letech 1938 – 1945 se Hlučínsko stalo opět součástí Německa. Správu obce převzal jmenovaný starosta s komisařskou pravomocí a jeho poradní sbor. Po osvobození obce v dubnu 1945 vykonával správu nově vytvořený národní výbor. V době příslušnosti k Prusku, později Německu, náležely Malé Hoštice do soudního a politického okresu Ratiboř, po roce 1870 do soudního okresu Hlučín. Od roku 1920 byly součástí soudního a politického okresu Hlučín a od roku 1928 patřily do politického okresu Opava. V letech 1938 – 1945 spadala obec do okresu Ratiboř v rámci vládního obvodu Opolí. Od roku 1945 jsou Malé Hoštice i s Pustými Jakarticemi součástí okresu Opava. Od 1. února 1970 jsou součástí města Opavy.

Původně patřily Malé Hoštice i Pusté Jakartice pod opavskou faru, která až do 18. století zahrnovala několik vesnic ve svém bezprostředním okolí. I po roztržení Slezska následkem prusko - rakouských válek patřily Malé Hoštice i Pusté Jakartice stále do opavského farního obvodu. Tento nepřirozený stav, kdy bylo sídlo fary na území cizího státu, byl urovnán v souvislosti s obnovením velkohoštické farnosti (1783 jako administratura, od 1850 farnost). Její nový obvod tvořily Velké a Malé Hoštice, Pusté Jakartice a Chlebičov, jak je tomu dodnes. Přesto ještě ve druhé polovině 18. století nechávali někteří farníci křtít své děti v opavském kostele Panny Marie, kde také uzavírali sňatky. Šlo převážně o poddané vrchnosti z rakouské strany. Složení obyvatelstva Malých Hoštic i Pustých Jakartic co se náboženského vyznání týče, bylo od 18. století jednoznačně katolické. V roce 1859 zde žilo 697 katolíků a 26 nekatolíků, v roce 1899 to bylo 861 katolíků a 8 nekatolíků a v roce 1949 už 1190 katolíků a 10 nekatolíků.

Nejstarší dochovanou stavební památkou v obci je kaplička z roku 1656, zasvěcená Janu Nepomuckému. V centru Malých Hoštic se nachází kaple Panny Marie, která byla vysvěcena v září roku 1888. Ozdobou této kaple je obraz Panny Marie Opavské, jehož autorem je neznámý barokní malíř z 18. století. Byl vytvořen podle vzoru milostného obrazu Panny Marie, který věnoval v polovině 17. století opavským jezuitům hrabě Štěpán z Vrbna. Údajně jej namalovala polská nevidomá dívka a obraz byl replikou známého milostného obrazu Panny Marie Rudské. Vyobrazení Panny Marie Opavské najdeme rovněž na proslulém požárním obraze Opavy z roku 1689, protože tento motiv byl velmi oblíbeným námětem. Z umělecké výzdoby kaple je třeba ještě připomenout sochu svatého Antonína Paduánského na fasádě budovy.