Kostel sv. Hedviky

Zrušení městského hřbitova v roce 1891 mezi dnešními ulicemi Hany Kvapilové a Bochenkovou, který plnil svou funkci takřka sto let od doby, kdy zde byl po zákazu pohřbívat uvnitř městských hradeb přemístěn z prostoru dnešního divadla na Horním náměstí, vyvolalo otázku po dalším využití tohoto prostoru. O tři roky později přišel konzistorní rada a učitel na místní reálce Johann Eichler s přáním vybudovat zde jednoduchý gotický kostelík zasvěcený patronce Slezska sv. Hedvice. Zřídil nadační fond na stavbu a provoz objektu a sám pro tyto účely věnoval cenné papíry v hodnotě pěti tisíc zlatých. K realizaci stavby se však přistoupilo až o třicet let později a již za zcela jiných poměrů.

Ještě v průběhu první světové války, na jejichž bojištích zahynulo rovněž množství vojáků ze západního Slezska, bylo rozhodnuto, že se kostel stane památníkem těchto padlých. Roku 1927 byla výborem reprezentujícím významné osobnosti Opavska vypsána soutěž na projekt stavby objektu, přičemž jednou z podmínek bylo, že architekt musel pocházet ze Slezska či ve Slezsku trvale pobývat. Vítězným návrhem se po ukončení soutěže v roce 1932 stal projekt krnovského rodáka, významného vídeňského architekta a jednoho ze zakladatelů vídeňské secese Leopolda Bauera, který již dříve v Opavě projektoval významné objekty jako obchodní dům Breda & Weinstein či budovu Obchodní a živnostenské komory – dnešní Městský dům kultury Petra Bezruče. O rok později došlo k položení základního kamene a ještě do konce téhož roku se podařilo vybudovat hrubou stavbu. Práce na interiéru a věži trvaly několik let, stavba byla nakonec zkolaudována v roce 1937. Dlouholeté průtahy při přípravě a realizaci jsou přičítány problémům s financováním.

Kostel má půdorys ve tvaru latinského kříže, jehož břevna tvoří boční kaple. Padesát čtyři metrů vysoká věž je zakončena baldachýnem a křížem a je spolu s hlavním i bočním průčelím rytmizována železobetonovými pilíři konstrukce. Čelní strana je doplněna latinským textem vycházejícím z Missa solemnis Ludwiga van Beethovena. Bauerovo „hudební“ pojetí architektury je patrné i v barevnosti stavby. Boční kaple k uctění paměti padlých slezských vojáků je symbolicky laděna do tónů tmavě modré, fialové a černé barvy, což má odkazovat na Beethovenův smuteční pochod. Hudební námět můžeme naleznout i u kovové mříže oddělující chrámovou předsíň a hlavní loď. Bauerův návrh této mříže prostřednictvím užití jednoduchých křížků evokuje vojenský hřbitov. Zhotovil jej opavský kovotepec Ludwig Blucha. Celková výzdoba interiéru byla přenechána výhradně místním umělcům jak za účelem zdůraznění lokální dimenze stavby, tak zároveň z důvodu hmotného zabezpečení těchto tvůrců. Dekorace hlavního oltáře v podobě deseti reliéfů ze života sv. Hedviky byla svěřena Heleně Scholzové-Železné, dceři spisovatelky Marie Stony. Triptych nad tímto oltářem pak namaloval Paul Gebauer. Tvoří jej zmrtvýchvstání Krista, které po obou stranách lemuje dvanáct postav apoštolů. Oblouk nad oltářem hlavní lodi, která je na rozdíl od bočních kaplí valeně klenutá, vyzdobil Gebauer motivem Nejsvětější trojice s adorujícími anděly. V bočních kaplích lze spatřit výjev ze života sv. Hedviky a fresku Panny Marie jako královny nebes. Dnes již neexistující oltářní obraz jedné z kaplí a nástěnné malby při vchodu do kostela byly prací dalšího lokálního umělce malíře Adolfa Zdrazily.

Ironií osudu byl kostel, koncipovaný jako památník padlých první světové války, dokončen nedlouho před vypuknutím druhého celosvětového konfliktu. Objekt se tak místo toho, aby začal sloužit duchovním účelům, stal paradoxně vojenským skladištěm a jeho věž pozorovatelnou Luftwaffe. Válku nakonec nepřečkal kříž, který byl z věže při náletech sestřelen. Po válce se sice zahájila oprava, kostel se však opět nedočkal svého naplnění. Začal se využívat pro účely Zdravotnického zásobování a jeho vnitřek byl adaptován pro skladování vybudováním tří dřevěných pater a výtahu. Změna přišla až s listopadem 1989, kdy byl kostel postupně obnovován a upravován k duchovnímu využití. V roce 1993 byl u příležitosti 750. výročí úmrtí sv. Hedviky za přítomnosti papežského nuncia slavnostně vysvěcen. Dlouhá cesta památníku byla prozatím uzavřena roku 1999, kdy byla na věži vztyčena replika původního kříže.

www.farnostopava.cz