Kostel sv. Jana Křtitele

Kostel sv. Jana Křtitele ve Smetanových sadech při Janské ulici dnes na první pohled jen vzdáleně připomíná svůj pozdně středověký původ. Jeho historie je pevně spjata s řádem johanitů, známým též jako řád maltézský. Tento rytířský řád, ustavující se během začátku 12. století při špitále sv. Jana ve Svaté zemi, se původně věnoval špitální péči o nemocné, později rovněž ochraně věřících poutníků. Do českých zemí přichází po polovině 12. století, o půl století později je výskyt „rytířů s bílým křížem“ doložen i v dnešních polských Hrobníkách. Odtud pak na začátku 13. století přenesli své sídlo do nedalekých Hlubčic. Ve třicátých letech 14. století nechal opavský vévoda Mikuláš II. postavit na Ratibořském předměstí v Opavě při mlýnském náhonu špitál a kapli sv. Mikuláše. O dvě desetiletí později je pak svěřil do péče právě hlubčicko-hrobnickým johanitům. Tři roky na to do jejich správy připadl také nově vystavěný kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi při jihovýchodní části městského opevnění. Přízeň nového zeměpána, Mikulášova syna Jana I., řád sice načas ztratil, nejpozději od roku 1377 však došlo ke zřízení samostatné komendy v Opavě v podobě soukromé fundace přímo z iniciativy přemyslovského rodu. Řádová budova byla původně umístěna nejspíše jižně či jihovýchodně od kostela.

Kostel byl trojlodní, síňového typu o třech polích v každé lodi. Měl užší pětiboký a zaklenutý presbytář s lomenými okny a tufitovými kružbami. Zlomky žeber klenby byly ještě před několika málo lety zachovány v barokní ohradní zdi. Vdova po zakladateli kostela jej vybavila vévodským oltářem k uctění památky svého manžela. Koncem století došlo v souvislosti se stavbou nedalekého zeměpanského hradu a s přeložením městských hradeb v tomto úseku ke včlenění kostela do městského areálu. Z jihovýchodní strany chrám obkroužila hradba, což si vyžádalo přestavbu jeho trojlodí. U kostela pak byla zřízena menší branka (tzv. fortna) a vybudována hranolová věž.

Další zásah do objektu je spojen s jeho opravou po požáru města v roce 1431 a následnou přístavbou sakristie na severní straně presbytáře. Dlouhá kaple, zaklenutá obkročnou klenbou nesenou tufitovými žebry, měla v patře zděnou část sloužící jako pokladnice, do níž vedlo vřetenové schodiště v dodnes dochované vnější věžičce. Další přestavbou a opravou prošel kostel po požáru roku 1461. Po následujícím požáru, jenž zachvátil Opavu v roce 1689, podstoupil kostel na počátku 18. století barokní přestavbu. Byly obezděny gotické pilíře trojlodí, upravena téměř všechna okna, průčelí dostalo novou fasádu a novou věž za jejím štítem, která nahradila sanktusní věžičku na hřebeni střechy. Ve stejné době došlo ke stavbě komory na boku lodi, do které ústila chodba z nové komendy. Ta vznikla okolo poloviny 17. století a stála nyní západně od kostela. Roku 1713 byla Jordanem Zellerem dostavěna v barokním stylu. Při osvobozování Opavy v dubnu 1945 byl objekt těžce poškozen a následně stržen. Samotný kostel prošel v průběhu 19. století několika úpravami, kdy bylo například vystavěno nové klasicistní průčelí. V závěru století pak byla stavitelem Juliem Lundwallem vystavěna nová věž, která byla rovněž za války poškozena. Dnešní podoba kostela je výsledkem poválečné rehabilitace, dřevěná věž je však historicky nevěrohodnou rekonstrukcí.

V interiéru kostela se podařilo dochovat kamenný náhrobník vratislavského světícího biskupa Bernarda Symbalského. Deska s rytinou biskupovy postavy je po obvodu doplněná pozdně gotickým nápisem z období po roce 1453. Není však patrně domácího původu, byla zřejmě do Opavy přivezena z Nisy či Vratislavy. V presbytáři rovněž najdeme dvě cenné náhrobní desky řádových komturů z 16. století – Jiřího Lesoty ze Stéblova a Jiřího Adelsbacha z Domsdorfu. Jiný náhrobník byl později použit jako nadpraží vchodu do sakristie. Uvnitř kostela se nachází taktéž socha Trpícího Krista z 16. století a hlavní oltář zdobený zlaceným boltcovým ornamentem s obrazy opavského malíře Ignáce Günthera. Ve venkovním výklenku lze spatřit sochu sv. Jana Nepomuckého, která byla do 50. let 20. století umístěna poblíž mostu přes řeku do Kateřinek. Poškozené dílo neznámého autora z 1. čtvrtiny 18. století představuje světce s jeho klasickými atributy – biretem na hlavě a krucifixem v pravé ruce, palmová ratolest v druhé ruce se již nedochovala.

www.farnostopava.cz