Kostel sv. Petra a Pavla

Vyvýšená dominanta dnešní místní časti Jaktaře, známá také jako tzv. Kostelní kopec, je významnou lokalitou na území Opavy s množstvím archeologických nálezů doložených již od pravěku. Jmenovat lze například paleolitické pazourkové artefakty spolu se dvěma mamutími stoličkami a zlomky mamutích klů, desítky sídlištních jam se stopami lineární keramiky mladší doby kamenné či bronzové kopí a sekerku z doby bronzové. Snad v prvorepublikovém období mělo být v pískovně u kostela nalezeno několik keltských mincí, dnes bohužel nezvěstných. Po příchodu slovanského obyvatelstva mohl kopec sloužit jako opevněné hradisko, existenci slovanského hradu na spojnici dvou cest vedoucích na Bruntál a Krnov však nelze bezpečně potvrdit.

Vesnice Jaktař podléhala od počátku 13. století olomouckému biskupství. Později patřila k tzv. moravským enklávám ve Slezsku, které sice byly až do roku 1928 spravovány slezskými úřady, avšak platily v nich moravské zákony a daně byly rovněž odváděny na Moravu. Pro Jaktař byla typická převaha českého obyvatelstva. Když se zde v roce 1858 otevřela česká měšťanská škola, našly v ní místo i české děti z Opavy a blízkých vesnic, neboť na Jaktař se na rozdíl od Opavy nevztahoval nesouhlas německé městské rady s budováním českých škol. Rozvíjející se česká kultura během 19. století je pevně spojena s činností katolických kněží a právě jaktařská farnost hrála v tomto procesu v rámci Opavska nezanedbatelnou úlohu. V období let 1817–1834 zde působil jako duchovní správce spisovatel Jan Alois Zábranský. Jako katolický kněz působil v Jaktaři i autor národopisných prací (za všechny jmenujme alespoň Slezská svatba či dvoudílné Naše Slezsko) Jan Vyhlídal. Druhé a zároveň poslední desetiletí prvorepublikového období strávil v jaktařské farnosti i významný kaplan Alois Šebela, který zde byl přeložen z Kateřinek a později zahynul v Osvětimi. K uctění jeho památky nese ulice směřující ke kostelu jeho jméno. Zmiňujeme-li na tomto místě duchovní správce kostela, je vhodné připomenout i zdejší krátkodobé působení pozdějšího svatého Jana Sarkandera.

Kostel sv. Petra a Pavla patří mezi nejstarší svatostánky na území dnešního opavského katastru. Jeho vznik je datován nejpozději k roku 1246 a stavba objektu se odhaduje mezi léty 1241 a 1246, tedy v období mezi mongolským vpádem na Moravu a první písemnou zmínkou o existenci kostela. Objekt, který lze řadit k opevněným sakrálním stavbám středověku, se měl stát symbolickým vyjádřením významu biskupovy držby v okolí. Tomu odpovídala i jeho velikost. Měl podobu jedné téměř čtvercové lodi a hlubokého presbytáře, jejichž gotické zdivo je dodnes dochováno. Původně plochostropá loď je opatřena pěti masivními opěráky a na jižní straně je otevřena dvěma portály. Presbytář se skládá z jednoho čtvercového pole a pětibokého uzavřeného závěru, původně měl jednu křížovou a jednu paprsčitou klenbu. Zvenku je podepřen třemi opěráky a od lodi oddělen triumfálním obloukem, později zbarokizovaným v souvislosti se zaklenutím lodi. Dodnes dochované sedile (místo určené významnějším účastníkům bohoslužby) a gotický sanktuář v presbytáři pocházejí ze 14. století. Na severní straně přiléhá k presbytáři sakristie, jež je zaklenuta dvěma poli masivní žebrové klenby. Robustní žebra o tvaru pětistěnu jsou svázána na vrcholu svorníkem s motivem čtyř lilií, které symbolicky odkazují na atributy mučedníků a vnitřní čistoty a neposkvrněnosti Panny Marie. Na vesnické poměry relativně moderní a veliká sakrální stavba v raně gotickém provedení je dokladem šíření nových idejí a výtvarných projevů v opavské oblasti.

Za barokní přestavby v průběhu let 1760 až 1762 pod vedením stavitele J. G. Wernera došlo především k prodloužení lodi, která byla v průčelí zakončena novou věží se zaoblenými nárožími a dvojicí pilastrů, ozdobena dvěma volutami a končící helmicí s otevřenou lucernou. Z výzdoby interiéru je třeba připomenout plastiku Ecce Homo z první čtvrtiny 16. století, zobrazující sedícího Krista s podepřenou hlavou, a oltářní obraz sv. Petra a Pavla v poutech patrně od vídeňského malíře Felixe Ivo Leichera. Kostel je obklopen hřbitovem uzavřeným zdí a v jeho areálu se nachází i mramorová socha kříže s Kristem z počátku 19. století.

www.farnostopava.cz