Marianum

Dva roky po vídeňském založení Kongregace Dcer Božské Lásky roku 1868 přicházejí sestry tohoto řádu také do Opavy, aby zde pečovaly o výchovu dívek a sirotků. Opava se tak stala jejich vůbec prvním útočištěm v celých českých zemích. Nejprve obývaly dům na nynějším Rybím trhu, který sice v roce 1887 prošel výraznou proměnou, avšak ani tento prostor, zahrnující klausuru, mariánský ústav, obecnou školu a kapli, do budoucna nebyl kapacitně dostačující pro jejich účely. Objekt následně nalezl různá využití a po válce připadl Slezskému divadlu, mnozí jej ostatně mohou z minulosti znát jako Divadelní klub.

Nové útočiště našly sestry na knížecích loukách a polích Kylešovského kopce, na místě dnešní Rooseveltovy ulice, kde tehdy postupně vznikala nová zástavba. Za působení matky představené Stanislavy Fuss zde byl v letech 1907–1909 vybudován stavitelem Aloisem Geldnerem a architektem Adalbertem Bartlem rozsáhlý klášter pod názvem Marianum. Byl rozdělen na dvě části – v jedné se soustředila péče o staré lidi, druhá sloužila dívkám hledajícím ve městě práci. Vedle sirotčince zde byl také dívčí internát, později přetvořen na školu pro hospodyňky. Boje první světové války činnost kláštera ochromily a objekt následně sloužil také jako vojenská nemocnice, kterou ve válečných letech prošlo asi deset tisíc vojáků. S koncem války našel objekt další využití, když začaly být do péče sester svěřovány také duševně nemocné děti. Za okupace a v průběhu druhé světové války zůstala úloha Mariana sice nepozměněná, avšak došlo k výraznému ovlivnění jeho běžného denního chodu, především v období náletů. Z poválečných změn ústav patrně nejvíce ovlivnilo přemístění domova důchodců mimo objekt Mariana v 60. letech 20. století. Byly tak uvolněny kapacity pro duševně nemocné děti a Marianum se stalo v té době největším ústavem sociální péče v českých zemích.

Klášter byl postaven v podobě dvou symetrických samostatných trojpodlažních objektů, které jsou spojeny zapuštěnou pseudorománskou bazilikální kaplí. Průčelí budov je dekorováno bosáží přízemí, obloučkovým vlysem korunní římsy a je rytmizováno mělkým rizalitem, který je zakončen trojúhelníkovým štítem s plastikami sv. Josefa vpravo a Madony s Ježíškem vlevo v nikách pod baldachýnem. Autorem je snad opavský sochař Adolf Köhrer. Trojlodní kaple Božského Srdce Páně je završena kopulí na válcovém tamburu. Její průčelí je ozdobeno rozetovým oknem a nad ním sochou Ježíše Krista se svatozáří a otevřenou náručí. Hlavní loď, po stranách doplněná dvěma kaplemi, je zakončena půlválcovým výklenkem – apsidou. Arkády mezi hlavními a bočními loděmi nesou v patře emporové tribuny. Všechny lodě jsou vybaveny kazetovým stropem. Původně vybílená kaple byla mezi léty 1923 až 1930 bohatě vymalována benediktýnským mnichem Antonínem Vrbíkem v beuronském stylu. Ten je inspirován Byzancí a kombinuje zlaté plochy a figurální výjevy s typickou barevnou skladbou a důraznou linearitou. Výjimečnost kaple a zejména její výmalby tkví nejenom v jejím nepoškozeném dochování, ale rovněž v poměrně ojedinělém zastoupení takovéto výzdoby v českých zemích.