Dukelská kasárna

Série prohraných válek, které vedla císařovna Marie Terezie s Pruskem v polovině 18. století, směřovala ke ztrátě většiny slezského území a výrazné proměně hranic rakouské monarchie. Opava se tak díky této skutečnosti stala příhraničním městem. To si ve svém důsledku vyžádalo zřízení stálé vojenské posádky ve městě, respektive posílení dosavadního stavu císařské armády, která byla v Opavě přítomna od konce třicetileté války.

Již ke konci 40. let 18. století sloužila městská kasárna na Rybím trhu 180 pěšákům, v roce 1835 došlo k rozšíření o prostory pro 40 koní a následně byla na konci 19. století kasárna zlikvidována. Rok poté, co bylo město a jeho okolí roku 1778 obsazeno pruským vojskem v rámci války o bavorské dědictví (tzv. bramborové války), navštívil město císař Josef II. a upustil od původního plánu udělat z Opavy pevnost. To později vedlo k postupnému bourání městského opevnění. Právě v blízkosti stržené Jaktařské brány vyrostla mezi léty 1847–1849 kasárna Františka Josefa. Tříposchoďový objekt, jenž se nacházel vedle místa, kde byl později vybudován obchodní dům Breda & Weinstein, pojmul téměř sedm stovek vojáků. Budova, po vzniku Československa známá jako Stará kasárna, zde stála až do roku 1939. Dále směrem po Krnovské ulici se v blízkosti elektrárny nacházela Kasárna arcivévody Albrechta (Malá kasárna). Na samém konci 19. století byla opodál postavena Kasárna arcivévody Reinera (Nová kasárna) pro domobranu, jejíž budovy posléze sloužily 15. pluku čs. armády a od roku 1966 jako Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova, později všeobecné Slezské gymnázium a v dnešní době zde sídlí odbory magistrátu. V Opavě se nacházely i další prostory sloužící vojsku – vojenská střelnice u Palhance z roku 1839, skladiště střelného prachu na Kasárenské ulici, budova vojenského velitelství (pozdější Dům armády, dnes rektorát Slezské univerzity), na náměstí Republiky vojenská nemocnice z roku 1846 či vozatajská kasárna na dnešní Jaselské ulici.

Opavsko původně náleželo k odvodním okrskům, které dodávaly rekruty do různých útvarů. To se změnilo v polovině 19. století, kdy Opava patřila do doplňovacího obvodu 1. pěšího pluku císaře Františka Josefa zvaného Kaiser nebo také Kaiserinfanterie či Einser. Tento útvar, jehož vojáci nosili tmavočervené výložky a žluté knoflíky, se zúčastnil bitvy u Trutnova v rámci prusko-rakouské války v roce 1866. Ke konci 19. století byl jeho velitelem pozdější polní maršál a náčelník generálního štábu rakouské armády v první světové válce Conrad von Hötzendorf. Po roce 1912 sídlil v Opavě již jen 3. prapor pluku, první dva prapory byly přesunuty do polského Krakova a bosenského Mostaru. Vedle něj byl v Opavě v roce 1914 mimo jiné 15. zeměbranecký pluk (Landwehr), k němuž byl v říjnu 1915 odveden Heliodor Píka a který se v roce 1917 změnil na 15. střelecký pluk (Schützenregiment), dále také záložní rota 16. mysliveckého praporu. Přitom před vypuknutím první světové války opavská posádka čítala na dva tisíce mužů, sto důstojníků a 250 koní.

V té době již čtvrt století fungoval největší vojenský objekt v Opavě – Rudolfova dělostřelecká kasárna. Hlavní část byla postavena v letech 1887–1889 jako projekt F. Puchnera a E. Labitzkého ve spolupráci s M. Hartelem na ploše za dnešním nádražím Opava-západ. Začátek areálu navazuje na závěr Horova náměstí a je otevřen schodištěm s terasou a dvojicí původních ubytoven důstojníků s nárožními rizality. Rozsáhlý a uzavřený prostor s centrálním dvorem obklopují ze tří stran pozdně historizující budovy mužstva. Zbytek areálu, přibližně 10 ha plochy, vyplňovaly stáje, vězení, provozní budovy, jízdárna, venkovní zahrada či dokonce tenisové a fotbalové hřiště.

Po vzniku Československé republiky byla kasárna přejmenována na Masarykova a po přemístění některých velitelství a útvarů do Hranic na Moravě sloužila 8. lehkému dělostřeleckému pluku a 15. pěšímu pluku. V roce 1936 v souvislosti s výstavbou stálého čs. opevnění bylo v objektu zřízeno Ženijní skupinové velitelství IV. Od března 1938 zde byl umístěn IV. prapor hlučínského 4. hraničářského pluku. V září 1938 bylo okolí Opavy jedním z nejlépe opevněných míst u hranic s nacistickým Německem. Po Mnichovu však německá armáda vstoupila do města bez boje a obsadila všechny vojenské objekty. Za 2. světové války žádný z nich nebyl vážně poškozen. Po skončení bojů byly obsazeny Rudou armádou, v létě 1945 pak Československou armádou. V Masarykových kasárnách byli opět dělostřelci, zpočátku i s děly taženými koňmi. V části kasáren byl krátce i jeden z internačních táborů německého obyvatelstva do doby jeho odsunu. V poúnorovém období byla kasárna přejmenována na Dukelská a stala se sídlem různorodých armádních útvarů, mimo jiné 5. geodetického odřadu. Za připomenutí stojí zablokování vjezdu Sovětské armády do objektu v srpnu 1968, což si později vyžádalo osobní postihy účastníků tohoto protestu. Postupný přechod výcvikové náplně směřující k logistice (týlovým službám) vyústil v ustavení 53. výcvikové základny logistiky, od roku 1999 v názvu obsahující jméno armádního generála Heliodora Píky. Útvar měl veliké zásluhy při odstraňování následků a škod způsobených katastrofálními povodněmi roku 1997 i 2002. V roce 2004 u něj skončili vojáci základní služby a útvar zanikl v roce 2005. O dva roky později takřka celý areál získalo město Opava.