Matiční dům

Budova bývalé Matice opavské se nachází na Rybím trhu, částečně pak také na ulici Matiční, která byla v minulosti pojmenována právě po tomto spolku. Původní dům statkáře Ludwiga Wöllersdorfa byl Maticí zakoupen v roce 1880. V následujících letech sehrála instituce důležitou roli v životě českého obyvatelstva Opavy.

Historie tohoto spolku se začala psát již od roku 1877, kdy zásluhou pedagoga a historika Vincence Praska, katolického kněze Antonína Grudy, novináře Jana Zacpala, lékaře Jana Kolofíka a dalších českých vlastenců došlo k založení Matice opavské jako koordinačního ústředí lokálních národních snah. Ke členům a podporovatelům spolku patřily významné osobnosti jako například politici F. L. Rieger, Eduard Grégr, T. G. Masaryk či Josef Kaizl, dále spisovatel Jan Neruda, malíř a tvůrce spolkového znaku Mikoláš Aleš, botanik Ladislav Josef Čelakovský (syn spisovatele Františka Ladislava Čelakovského), geograf Jan Palacký (syn Františka Palackého), etnograf Čeněk Zíbrt a další. Mezi první úspěchy Matice opavské, podporované Ústřední maticí školskou v Praze, patří založení soukromého českého gymnázia v roce 1883, jehož vedením byl pověřen Vincenc Prasek. Od roku 1892 začal spolek periodicky vydávat Věstník Matice opavské. Původně spolkový a osvětový časopis od meziválečné doby nabral charakter vědeckého periodika a jeho tradici dodnes nese od roku 1948 vycházející Slezský sborník. Na konci 19. století vzniklo rovněž Muzeum Matice opavské a později spolek provozoval i vlastní tiskárnu známou jako Slezská Grafie.

V období druhé světové války byl spolek dočasně rozpuštěn, následně sice načas došlo k jeho obnovení, po únoru 1948 však byla Matice opět nucena svou činnost ukončit a její majetek byl předán Slezskému studijnímu ústavu. V roce 1968 byl spolek znovu obnoven a po sloučení se Slezskou maticí osvěty lidové fungoval pod názvem Matice slezská do roku 1972. Následně byl již potřetí nedobrovolně rozpuštěn. V prosinci 1989 pak dochází naposledy k jeho znovuobnovení a rok na to byla do jeho správy navrácena i Matiční budova. Matice slezská tak dodnes udržuje své poslání v zachovávání kulturních, historických a hospodářských hodnot, vydává pravidelně Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy a provozuje vlastní knižní vydavatelství.

Matice opavská za dobu svého působení rozvíjela i řadu dalších činností v rámci různých forem společenského a kulturního života českého obyvatelstva města. Budova se stala nejenom sídlem samotné Matice a jejího muzea či knihovny, v jeho zdech nalezly útočiště i další české spolky. Z celkového počtu 21 jmenujme alespoň Řemeslnickou jednotu, Sokol, Divadelní ochotnickou jednotu, Besedu či Křížkovského pěvecký spolek. V přízemí budovy měla Matice i svůj hostinec, v jehož sále se hrála také první česká divadelní představení v Opavě.

Sídlem Matice byl původně pouze rohový dům postavený před rokem 1841 na Rybím trhu. Později roku 1894 byla přikoupena sousední budova, k níž po čtyřech letech pod vedením Josefa Hruschky byla přistavěna dvoutraktová část situovaná při dnešní Matiční ulici. Zbývající dvě budovy, které jsou součástí komplexu Matičního domu, byly postaveny architektem Eduardem Labitzkým v roce 1869, ačkoliv jejich přidružení k Matičnímu domu proběhlo až po druhé světové válce. Mezi léty 1948 a 1989, kdy byl dům zestátněn, sloužil jako školní jídelna a družina, Lidová škola umění, pobočka Československého rozhlasu v Ostravě a také jako archiv Pozemních staveb. Přestože po roce 1989 byla budova vrácena do správy obnoveného spolku, poměrně rozsáhlý objekt je dnes využíván jako školní stravovací zařízení, advokátní kancelář a ve starých klenutých sklepech sídlí i Matiční restaurace. Prostory spolku však byly při navrácení v havarijním stavu. K otevření komplexu došlo až po generální rekonstrukci v roce 1995. V letech 2008–2009 pak získal Matiční dům mimo jiné i původní historický vzhled fasády.

www.maticeslezska-opava.cz