Městský hřbitov

Ústřední část městského hřbitova se nachází na poměrně vzdáleném místě od centra města. Hřbitov byl vybudován podle projektu městského architekta Eduarda Labitzkého a slouží Opavanům od roku 1891. V minulosti byli obyvatelé města nejprve pohřbíváni u významnějších kostelů (kostel sv. Ducha, sv. Vojtěcha, zaniklý kostel sv. Linharda na dnešní Hradecké ulici), přičemž nejrozsáhlejší a nejdůležitější pohřebiště se nacházelo u farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v místech, kde dnes stojí budova Slezského divadla. Mimo to se pohřbívalo i na předměstských hřbitovech u kostela sv. Kateřiny či Nejsvětější Trojice. Podstatnější změnu přineslo až nařízení Josefa II. z roku 1789, které zakazovalo pochovávat zesnulé uvnitř městských bran. Proto bylo toto největší pohřební místo přeneseno na jaktařské předměstí, kde přibližně v prostoru mezi ulicemi Hany Kvapilové a Bochenkovou na místě pozdějšího kostela sv. Hedviky fungovalo po dobu asi sta let, než byl na Otické ulici zřízen dnešní městský hřbitov.

Stavba nového hřbitovního areálu na Otické ulici pod vedením městského stavebního úřadu s vrchním inženýrem Emilem Lubichem von Milovanem a za účasti opavských stavebních firem (především Kern a Blum) byla realizována mezi léty 1890 a 1891. Počítalo se s jeho rozdělením na tři samostatné části: levou evangelickou, pravou židovskou, kde stála rovněž obřadní hala, a centrální katolickou část za hlavní bránou. Hřbitov byl rozčleněn sítem cest na pravidelná obdélná pole s oválným náměstíčkem uprostřed. Před hlavním monumentálním vstupem byly situovány dvě protilehlé a takřka totožné budovy ve stylu zaalpské neorenesance s motivem režného zdiva. Za bránou jsou pak umístěny naproti sobě dvě podobné budovy s jednoduchým sloupořadím. Ve středu hřbitova stojí čtvrtkruhová novorenesanční kolonáda s toskánskými sloupy, která slouží jako místo posledního odpočinku pro nejvýznamnější osobnosti města. Svou hrobku zde má například opavský starosta z přelomu 19. a 20. století Emil Rochowanski nebo cukrovarník a politik Jindřich Janotta. Kolonáda nakonec vznikla pouze jedna a na místě původně vyhrazeném pro další část byl umístěn hrob slezského básníka Petra Bezruče. Dle návrhu architekta Františka Nováka jej zhotovil v roce 1965 sochař Vladimír Navrátil.

Další hrobky prominentních osob jsou rozmístěny po celém prostoru hřbitova. Často jde o velice nákladné a výpravné pomníky, jako je například náhrobek prezidenta obchodní a živnostenské komory Carla Dorasila. Z dalších zde pochovaných významných osobností opavského života připomeňme alespoň lékaře Jana Kolofíka, botanika Emanuela Urbana, architekta Adalberta Bartla, purkmistra Waltera Kudlicha nebo rakouského polního maršála Eduarda von Böhm-Ermolli. Za zmínku stojí rovněž mauzoleum rodiny Grauerovy v podobě mramorové gotické kaple s vitrážemi Józefa Mehoffera či náhrobek doktora Kaluse s reliéfem zachycujícím lékaře při ošetřování dítěte od sochařky Jaroslavy Lukešové.

Ze staršího hřbitova zde byl přenesen dnes již nedochovaný památník padlým v prusko-rakouské válce roku 1866. Památník obětem první světové války od sochaře Josefa Obetha v symbolické podobě do země zaraženého meče lze stále spatřit v zadní části komplexu. V prostoru hřbitova našlo místo posledního odpočinku také přes tři tisíce vojáků rudé armády, jejichž památník je opatřen deskami se jmény padlých. Podobně jsou zde pochovány i oběti z řad wehrmachtu, v přední části jsou pohřbeni rovněž dezertéři německé armády.

Hřbitov byl v průběhu 1. poloviny 20. století několikrát rozšiřován a v 80. letech zde byla vybudována také posypová loučka. V roce 2007 byla postavena nová smuteční síň na místě bývalé evangelické části a v následujících dvou letech došlo k úpravě samotného hřbitova, kdy byly zpevněny plochy cest a vysázena nová zeleň.

www.tsopava.cz