Slezské divadlo

Roku 1804 byl na Horním náměstí v místě nedlouho předtím zrušeného hřbitova položen základní kámen první městské divadelní budovy v Opavě. Zdejší divadelní tradice však sahá až do 17. století, kdy se na jezuitské koleji při významných příležitostech hrála veřejná představení. Vlastní městské divadelní prostory, určené pro produkci kočovných společností, vznikly v polovině 18. století v prvním patře budovy městské věže (dnešní Hlásky – tzv. Schmetterhausu). Zvýšený zájem o inscenace vedl na začátku 19. století po přenesení strážnice z plochy zaniklého hřbitova před městskou věž k vybudování skutečného divadelního objektu.

Mezi léty 1804–1805 tak vyrostla na Horním náměstí klasicistní budova divadla podle projektu architekta Josefa Deweze. Konstrukční jednoduchost stavby se podařilo vyvážit vznosností interiéru, o kterou se zasloužil dekoratér vídeňského divadla Lorenzo Sacchetti. Prvního října 1805 byl v divadle zahájen provoz představením Karl der Kühne. Budova prošla ve 40. letech 19. století několika rekonstrukcemi, během dalších desetiletí se však začaly projevovat technické nedostatky divadla, ať už se jednalo o nedostačující kapacitu, problémy s vytápěním nebo bezpečnost provozu. Zatímco návrh vídeňského architekta Eduarda Kuscheeho z 50. let zůstal pouze na papíře a došlo jen k dílčím modernizacím, po tragických požárech divadel v Nice a ve Vídni v roce 1881 bylo přistoupeno k zásadním opatřením. Úkolu se zhostil městský stavební inženýr Eduard Labitzký, který původně navrhl vybudování nového divadla na jiném místě.

Nakonec došlo k demolici podstatné části starého divadla a ke stavbě nové neorenesanční budovy v letech 1882–1883. Labitzkého harmonická budova, realizovaná stavebními firmami Josefa a Huberta Kmentta, Ferdinanda Zdralky a Sigmunda Kulky, měla v hlavním průčelí trojosý vstupní rizalit, balkón v prvním patře a štítek s hodinami lehce převyšující střechu. Severní boční průčelí bylo dekorováno alegorickými figurami a foyer medailony s portréty významných postav německé kultury (Goethe, Grillparzer, Schiller, von Weber, Beethoven, Mozart, Wagner), které zhotovil opavský sochař Julius Kellner. Místní malíř Rudolf Templer pak vyzdobil strop hlediště alegorickými obrazy.

Přestavbu interiéru, ke které bylo přistoupeno v důsledku požáru hlediště v roce 1909, provedl vídeňský divadelní architekt Ferdinand Fellner. Vedle proměny koncepce vnitřku budovy byl původní novorenesanční styl nahrazen neobarokním pojetím s prvky secese a klasicistního slohu, typického pro dobu Ludvíka XVI. V tomto duchu bylo malířem Ferdinandem Moslerem pojato také vybavení interiéru budovy. V meziválečném období nedošlo k výraznějším zásahům do podoby objektu, divadlo však prodělalo výraznou změnu. Původně německé Městské divadlo bylo nuceno reagovat na obrat poměrů po vzniku Československé republiky a smluvně se zavázalo poskytnout v určitých dnech své prostory pro konání českých představení. Tento vývoj byl následně ukončen v době okupace pohraničí od roku 1938, kdy se mimo jiné rovněž uvažovalo o stavbě nové budovy.

Nová historie divadla se začala psát po osvobození roku 1945. Budova kromě fasády přečkala závěrečné boje druhé světové války bez výraznějšího poškození a už v říjnu byla slavnostně zahájena činnost divadla pod názvem Slezské národní divadlo. Již tehdy zde účinkovaly tři soubory – činohra, opera a opereta. Nápadnou proměnou v té době prošel exteriér v důsledku změny tehdejších požadavků na vzhled budovy. Její historizující a „německý“ charakter neodpovídal novým poměrům a roku 1948 byl exteriér přetvořen v duchu socialistického realismu. Architekt Jaroslav Pelan při zachování původní velikosti oken a dveří očistil fasádu a vytvořil tak prakticky nečleněnou hmotu, kterou doplňovaly budovatelské plastiky Vincence Havla. Ačkoliv byla přestavba zamýšlena jako provizorní, vnější podoba divadla zůstala stejná po dobu více než čtyřiceti let. Jedinou výraznější změnu v tomto období představovala přístavba provozního úseku v zadní části divadla. Až na počátku 90. let vznikly příznivé podmínky pro debatu o obnovení historizující fasády. Projekt architekta Iva Klimeše tak nakonec vrátil divadlu jeho dnešní novorenesanční vzhled.

www.divadlo-opava.cz