Obecní dům

Výstavba dominantní budovy na horním konci Ostrožné ulice, známé dnes jako Obecní dům, je datována rokem 1911, kdy místní filiálka Rakousko-uherské banky, sídlící do té doby na nynější Masarykově třídě, zakoupila dům po bankéři Konrádu Krappeovi. Na jeho místě pak přistoupila ke stavbě nové bankovní budovy.

Vypracováním projektu byl vídeňským ústředím banky pověřen tamní architekt Rudolf Eisler. Novostavba měla dotvářet urbanistický koncept bývalého městského inženýra Eduarda Labitzkého, jenž vytvořil po vzoru vídeňské Ringstrasse okružní třídu kolem městského centra. Nový objekt banky tak měl doplňovat pás veřejných budov a škol v prostoru od městské spořitelny po budovu obchodní a živnostenské komory. Zároveň se měla banka podílet na změně koncepce Ostrožné ulice, tento plán však nakonec nenašel uplatnění. V symbolické rovině pak měla stavba podobně jako další významné veřejné budovy zdůrazňovat reprezentativní charakter slezské metropole. Samotná výstavba byla svěřena do rukou stavební firmy Aloise Geldnera a trvala od roku 1914 po dobu dalších čtyř let, kdy její dokončení stěžovaly válečné události.

Architekt Eisler, věrný žák svého učitele na vídeňské akademii Fridricha Ohmanna, se ujal realizace banky v novobarokním stylu rovněž s vlivy novoklasicistními, s podněty wagnerovské moderny i neobiedermeieru. Budova má tři podlaží s dvěma kolmými příčnými trakty a malým nádvořím při severní straně. Trojosé průčelí do Ostrožné ulice je členěno vstupním rizalitem se dvěma iónskými sloupy. Další čtyři sloupy se opakují na jižní straně budovy a podpírají mohutnou římsu mezi druhým a třetím podlažím. Prostor nad vyřezávanými vstupními dveřmi, které mají po stranách stylizované plastiky lvů, je vyplněn balkónem se sochami neznámého autora, zpodobňujícími boha obchodu Merkura a bohyni hojnosti a plodnosti Ceres spolu se dvěma děťátky po stranách. Druhá alegorická socha bohyně Ceres, původně umístěná v Městských sadech, se dnes nachází v prostoru před hlavním vstupem do budovy. Přízemí banky, přístupné po schodech ze vstupní haly, bylo využíváno jako bytový prostor. Centrálním schodištěm s volným obdélným jádrem se pak vstupovalo do prvního patra využívaného jako veřejný prostor banky. Druhé patro sloužilo jako samostatný byt přednosty banky.

V závěru druhé světové války budova značně utrpěla a bylo nutno přistoupit k asanačním zásahům. Památková hodnota objektu byla dále snížena v důsledku necitlivých stavebních úprav v 60. a později v 80. letech. V 60. letech fungoval objekt jako Státní banka československá, než jej od roku 1990 začala pro své účely využívat Komerční banka. Nové poslání našla budova po roce 2005, kdy byla odkoupena statutárním městem Opava s úmyslem vytvořit objekt sloužící kulturním účelům. V letech 2008–2009 se přistoupilo k rekonstrukci s ohledem na původní podobu budovy. Byla opravena fasáda i se zdobnými prvky, plechová střecha byla nahrazena glazovanou pálenou krytinou a bylo upraveno okolí budovy. V souladu se zásadami památkové péče došlo i na úpravu interiéru, kdy bylo respektováno zejména zachování prostoru schodiště a bankovní haly. V budově Obecního domu, který je v současnosti sídlem Opavské kulturní organizace, se v suterénu nachází hudební Klub Art, v prvním patře pak společenský Sál purkmistrů a kavárna, stálá muzejní expozice k dějinám města Opavy v druhém patře a ve třetím podlaží výstavní galerie a společenský Schösslerův salónek.

www.oko-opava.cz