Detail akce

Obrazy Petry Švecové tím, jak jsou zpracovány a jak se jeví, naplňují status prvotních, esenciálních situací. Jejich hlavním rysem je otevřená, ustalující se forma, která naznačuje nejednoznačný „pohyb události“, jež se často ještě neváže k věcným formám zkušenosti, nýbrž jako by se vznášela v atmosférických vrstvách nad vším hmatatelným a fyzicky ověřitelným. Každá ze zpřítomněných „situací“ se odehrává v rozhraní viditelného a pociťovaného. Víceznačnost toho, co vidíme, je dána vzdáleností, z níž je proces proměn konstituován a ve svém malířském ustalování reflektován (někdy to může být i extrémní blízkost). Ocitáme se na horizontu snížené viditelnosti. Tento smyslový filtr stojí za „klimatickým efektem“ malby (autorka zmiňuje v této souvislosti „vystupování z mlhy“). To, co je tu esenciální, má tendenci nastolovat v divákovi předpoklady pro distanční či naopak angažované vnímání obrazové roviny v závislosti na použité studené či teplé chromatice stejně jako na roli „věcných“ odkazů a nápovědí.