Již dříve se opavský lékař Leopold Heiderich rozhodl přestavět zrušený klášter františkánů na rohu Ostrožné a Beethovenovy (dřívější Klášterní) ulice na městkou nemocnici, kterou později začal podporovat rovněž Řád německých rytířů. Následně se město dohodlo s velmistrem řádu arcivévodou Ferdinandem d´Este, že zde službu budou konat právě sestry Panny Marie Jeruzalémské a obnoví se tak ženská odnož tohoto řádu v Opavě. Hned vzápětí v letech 1841–1842 začala pod vedením řádového architekta Antona Onderky výstavba nové klášterní budovy přilehlé k Heiderichově nemocnici. Strohá třípodlažní a dvoutraktová stavba řeholního domu v empírovém stylu je dnes využívána jako sídlo Církevní konzervatoře Opava. Stojí rovněž za připomenutí, že ještě než byla městská nemocnice na tomto místě na přelomu 19. a 20. století zrušena a přenesena do nového komplexu na Olomoucké ulici, byla v roce 1883 nedaleko zřízena vlastní nemocnice Řádu německých rytířů na Popské ulici. Místo, kde byla poskytována bezplatná zdravotnická péče chudým, je dodnes známo pod názvem U Rytířů.
Původní kaple Povýšení sv. Kříže byla vystavěna patrně roku 1864 ve dvorní části kláštera jako jednolodní objekt s odsazeným rovně ukončeným presbytářem, pro který byl opatřen křídlový deskový oltář z 15. století od Jana Hennekena van Wouvere a zlatá monstrance. O potřebě většího prostoru klášterní svatyně svědčí dochovaná dokumentace novostavby kaple z roku 1902 od Josefa Hruschky. Dědic jeho stavitelské kanceláře Ferdinand Zdralek spolu se Sigmundem Kulkou o pět let později přišli s novým návrhem, jenž byl následujícího roku realizován, a kaple byla otevřena za účasti velmistra řádu arcivévody Evžena Habsburského. Novogotická stavba o jedné lodi s pětibokým presbytářem je členěna opěráky, mezi nimiž jsou lomená okna. Jižní štít je doplněn drobnou osmibokou a jehlancovitě zakončenou věžičkou. Na západní straně se nachází vstupní portál, jenž je v tympanonu ozdoben reliéfem štítu se znakem velmistra řádu doplněný úponky vinné révy. Klášter byl spojen s kaplí skrze kruchtu s varhany, která tak díky přístupu přímo z řeholní budovy sloužila řádovým sestrám, na rozdíl od spodní části liturgického prostoru vyhrazeného pro veřejnost.
V poúnorovém období roku 1948 byly sestry vystěhovány a prostor byl v užívání řádu boromejek. V osmdesátých letech vyšlo nařízení k likvidaci kaple, zařízení svatostánku se ale podařilo převézt a zachránit. Oltář byl například ukryt v Melči. Změna přišla až s událostmi po roce 1989, kdy byl klášterní majetek vrácen řádu Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské. Oprava kaple spolu s restaurací soch a oltáře byla ukončena roku 1994 a ve stejném roce pak byla kaple slavnostně vysvěcena a otevřena.
