Kostel Nejsvětější Trojice na někdejším jaktařském předměstí, podobně jako o sto let starší kostel sv. Kateřiny v Kateřinkách, byl vystavěn vně samotného středověkého města Opavy. V pozdějším období prošel rozsáhlou úpravou, která výrazně pozměnila charakter a vzhled stavby a setřela její původní pozdně středověký ráz.
Počátky kostela sahají do roku 1463, kdy byla na místě obecních pastvin poblíž mlýnského náhonu podél cesty na Hlubčice vyhrazena plocha pro nový filiální kostel obklopený oválným a plotem uzavřeným hřbitovem. Ačkoliv byla stavba poměrně brzo dokončena, její vybavení a vysvěcení zdržely náboženské války mezi stoupenci Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína. Již k roku 1473 máme datovánu výzdobu hlavního oltáře tabulovým obrazem sv. Trojice. Tato cenná desková malba se dochovala až do dnešní doby a lze uvažovat, že jejím autorem byl některý z místních umělců. Před časem objevené stříbrné a pozlacené devocionálie k obrazu dávají tušit o jeho uctívání. Samotný kostel nejprve roku 1481 přešel pod správu Řádu německých rytířů a konečně o sedm let později byl slavnostně vysvěcen.
Kostel byl koncipován jako nízký jednolodní chrám s pětibokým presbytářem odstupňovaný opěráky, presbytář byl patrně zaklenut žebrovou klenbou. Vedle kostela měla stát do roku 1782 poustevna, kterou poté nahradila kaplanka. Stavební úpravy se dotkly sakrální budovy v 18. století – roku 1732 byla postavena barokní zvonice a ještě někdy v průběhu tohoto století byl interiér doplněn o obraz sv. Urbana od Ignáce Raaba a obraz Immaculaty, jehož autora neznáme. Významnější zásah do podoby kostela přišel s rokem 1854, kdy získal novou břidlicí pokrytou valbovou střechu a pozdně empírovou zvonici, položenou na osmiboké dřevěné konstrukci. Přelom 19. a 20. století potom v souvislosti s postupnou výstavbou sousedního parkového areálu a propojením s městem tramvajovou linkou přinesl likvidaci hřbitova a kaplanky. V rozmezí let 1905 a 1907 došlo pod vedením stavitele Aloise Geldnera k nahrazení původní věže novou zděnou hranolovou věží, která je zakončena oktogonem a helmicí s otevřenou lucernou. V roce 1997 byl kostel citelně zasažen povodněmi a následně rekonstruován.
Představu o běžných i výjimečných událostech spjatých s děním kolem kostela před polovinou 19. století si můžeme utvořit ze zpráv Erasma Kreuzingera: každé ráno se zde měly konat bohoslužby a o svátku Nejsvětější Trojice od farního kostela postupovalo procesí, na oslavy měli přicházet dokonce i cizinci, zejména z pruské časti Slezska. V roce 1856 po dokončené renovaci kostel navštívil arcivévoda Maxmilián – velmistr Řádu německých rytířů, kteří objekt spravovali až do konce druhé světové války. Pro zajímavost ještě dodejme, že když roku 1683 táhlo přes Opavu vojsko polského krále Jana Sobieského na pomoc Turky obležené Vídni, část vojska se utábořila právě v blízkosti kostela.
