Dietrichstein František Seraf

* 22. 8. 1570 Madrid (E) – + 19. 9. 1636 Brno 

Kardinál, olomoucký biskup, papežský tajný komoří, císařský tajný rada, nejvyšší hofmistr, náměstek moravského zemského hejtmana, gubernátor Moravy, plnomocný nejvyšší komisař. 

Pocházel ze starobylého rakouského rodu, který měl v erbu vyobrazené dva vinařské nože. Jeho otec Adam byl významným diplomatem císařů Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Rudolfa II. Roku 1575 získal panství Mikulov, pozdější jádro všech dietrichsteinských držav v Čechách i na Moravě. S manželkou Margitou, španělskou vévodkyni Cordobskou, měl tři syny, Maxmilána, Zikmunda a nejmladšího Františka, který získal vzdělání nejprve u jezuitů v Praze a potom na německé koleji v Římě. Tam František na sebe upoutal pozornost papeže Klementa VIII., jenž ho jmenoval svým tajným komořím, a jelikož byl zcela oddán jezuitům, měl zajištěnou perspektivu v zemi, kde katolická církev rozpoutala na sklonku 16. stol. ostrou protireformační kampaň. Oblibu si proto získal také u císaře Rudolfa II., na kterém papež vynutil slib radikálnějšího postupu proti českým evangelíkům. Dietrichstein měl tady za něj konat práci. Záhy se stal kanovníkem ve Vratislavi a Olomouci. 3. 3. 1599 ho papež jmenoval kardinálem a následně 26. 5. 1599 olomouckým biskupem. Císař samozřejmě nemohl zůstat pozadu a o měsíc později mu udělil titul knížete. Oporou v pokatoličťování byli Dietrichsteinovi jezuité a další řády, proto horlivě zakládal kapucínské, ale také jim blízké františkánské kláštery. Jménem císaře násilně obsazoval všechna vedoucí místa v zemských i městských úřadech katolíky, odnímal třebas i vojensky fary a kostely z rukou evangelíků a neváhal sám se postavit ve vojenském kabátci do čela vojska. Tato násilná politika vyvolala v celé monarchii odboj, který se v plné míře projevil nejprve v Uhrách pod vedením knížete Bočkaje, a potom v Opavě. Dietrichstein byl rádcem habsburských císařů Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II. V r. 1602 byl zvolen náměstkem zemského hejtmana moravského a císař v r. 1606 jej jmenoval vrchním hofmistrem, tajným radou a povolil mu razit mince. Přičinil se o to, že v r. 1603 byly všechny nejvyšší zemské úřady obsazeny katolíky. Korunoval Matyáše za krále českého i německého. A po Bílé hoře teprve nastala jeho doba.

V lednu 1621 byl Ferdinandem II. jmenován gubernátorem Moravy a plnomocným nejvyšším komisařem. Jeho násilnické rozkazy neznaly hranic. Např. 28. 9. 1621 vydal rozkaz, aby Moravu opustili do čtyř týdnů všichni novokřtěnci, potom došlo na Jednotu bratrskou a postupně na další vyznání. V r. 1622 jako nejvyšší komisař provedl konfiskaci majetku nekatolickým stavům. 15. 4. 1624 jej za tyto služby císař Ferdinand II. povýšil do stavu knížat Německé říše s právem použít tento titul pro jeho adoptivní dědice. Nesmírně zbohatl na pobělohorských konfiskacích. Ve prospěch Dietrichsteinského domu získal statky Polnou a Přibyslav v Čechách, Vlasatice, Dolní Kounice, Pouzdřany, Uherčice a Nové Město na Moravě, v Rakousku Steinebrunn, v Jihlavě tři domy ...

Velkými písmeny se zapsal do černé kroniky města Opavy. Ve snaze zvrátit poměry v plně reformované Opavě se neštítil použít nejkrutějších prostředků. Když totiž město nedbalo jeho protireformačních nařízení z r. 1602 a na zdech domů se proti kardinálovi a jezuitům objevily paskvily, vykonal Dietrichstein Opavou provokativní jízdu v kočáře a docílil tím nejen chtěného svého vypískání, ale současně i uvalení císařského achtu (klatby) na město za urážku Majestátu. Opava byla jeho přičiněním 22. 9. 1607 vojensky dobyta vojskem plukovníka Geisberga, zbavena všech svobod a privilegií, obyvatelstvo postaveno mimo zákon. Potom následovaly popravy, žalářování, plenění, konfiskace majetku, emigrace a násilné pokatoličťování. Opava se hospodářsky zhroutila.

Kardinál Dietrichstein v Opavě nikdy nesídlil, poznamenal však natolik její dějiny, že si zaslouží být uveden mezi významnými osobnostmi Opavska.

PhDr. Josef Gebauer