Opavský Martin

(před 1220 Opava – + 1279 Bologna (I)) 

Dominikánský mnich, papežský zpovědník a kaplan, hnězdenský arcibiskup, autor Kroniky císařů a papežů "Martiniani" a několika postil. 

O jeho původu víme jen dle jeho příjmení, že pocházel z Opavy. Kolem r. 1240 studoval v Praze, potom v Paříži a Vratislavi, kde byl znám jeho obraz ještě v 17. století.

V Praze vstoupil do dominikánského kláštera, byl přijat za člena řádu a vysvěcen. Převor kláštera Hyacint mu vyslovil vděčnost za napsání kroniky jejich instituce. Vzhledem k tomu, že dominikáni na Opavsku náleželi k polské provincii, byl označován také přídomkem "Polonus". Kolem r. 1250 odešel z Prahy do Říma, kde prožil značnou část života ve funkci papežského zpovědníka a kaplana. A právě tehdy se proslavil nejen jako teolog a znamenitý kazatel, ale i jako znalec církevního práva. Za papeže Inocence IV. působil do r. 1254 jako magistr teologie a dosáhl velké vážnosti a značného bohatství. Napsal a vydal pod názvem "Sermones de tempore et de sanctis" sbírku 321 kázání, která se v době protireformace stala pomůckou v boji proti Lutherovi. Přisuzují se mu i dvě další postily, avšak jeho nejvýznamnějším a nejrozšířenějším dílem v evropském písemnictví je "Kronika papežů a císařů římských", nazvaná podle autora Martina Opavského - "Martiniani". Napsal toto dílo na přímou objednávku papeže Klimenta IV. Teokratické zpracování dějin dotáhl až po svou současnost, tedy do r. 1276. Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, do češtiny po r. 1390 Benešem z Hořovic. Rozšířilo se jako oblíbená učebnice po mnoha zemích střední Evropy v mnoha opisech a jeden z nich je uchován i v Petrohradě. Ve vatikánské knihovně, ale i jinde jsou dochovány Martinovy další historické práce o dílčích otázkách církevních i všeobecných dějin. Svou ideovou pevností a velkolepostí díla se Martin Opavský zařadil po bok našim velkým kronikářům Kosmovi a Petru Žitavskému.

Na sklonku života, v červnu 1278, byl Martin Opavský papežem ustanoven hnězdenským arcibiskupem. Nového úřadu se však neujal, neboť na cestě za svým novým posláním následujícího roku v Bologni zemřel a tam byl také v dominikánském klášteře pohřben.

PhDr. Josef Gebauer