Hauer Václav

* 17. 2. 1860 Křimice (o.Plzeň) – + 7. 12. 1942 Opava

Slezský zemský archivář, profesor opavského gymnázia, předseda Matice opavské, kurátor Opavského týdeníku, redaktor Věstníku Matice opavské.

Narodil se v rodině, kde bylo tradicí kovářské řemeslo. Také jeho otec Jiří Hauer byl kovářem v křimické panské kovárně č. p. 19, a když ovdověl, měl s druhou manželkou Josefou, dcerou mlynáře Vavřince Říhy z Dubí, syna Václava. Ten po maturitě na plzeňském gymnáziu studoval češtinu s klasickou filologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a pak následovala pedagogická činnost na obecné škole ve Stěnovicích, dívčí měšťanské škole v Rokycanech a soukromém gymnáziu v Uherském Hradišti. Od r. 1888 nepřetržitě 38 let vyučoval češtinu a klasickou filologii na českém gymnáziu v Opavě. Studenti si jej oblíbili pro výborný přednes, smysl pro přesnost a poctivost.
 
V Opavě se Václav Hauer oženil 19. 8. 1890 s Růženou, dcerou Josefa Seidla a Ludmily, roz. Scheinostové. Měl s ní syny Václava Alexe (*1891) a Bohumíra (*1898). Po celý produktivní věk bydlili Hauerovi postupně v několika nájemních bytech a teprve na penzi si koupili v r. 1931 vilu na Tyršově ulici č. 41, kterou postavilo Družstvo pro stavbu rodinných domů v Opavě.
 
Václav Hauer vedle pedagogické činnosti se intenzívně zúčastňoval spolkového života. Stal se členem všech místních spolků české menšiny v Opavě. Největší aktivitu vyvíjel v Sokole, dále ve Spolku pro zakládání knihoven, v Matici opavské jako její knihovník a předseda (1904 – 12, 1918 – 19). Jeho zásluhou Matice opavská provozovala vlastní tiskárnu, po Josefu Zukalovi převzal Hauer kurátorství Opavského týdeníku (1907). Po odchodu Vincence Praska převzal funkci redaktora Věstníku Matice opavské jako prvního českého odborného časopisu na Opavsku (1897). Ve svých publikačních příspěvcích se zabýval jednak dialektem na Opavsku, jednak podobami selského statku ve Slezsku s vlastnoručními kresbami. Nejvýznamnější jeho prací je „Dějepisná čítanka pro lid slezský“.
 
Nejvýznamnější Hauerovou činností bylo jeho správcovství Zemského archivu v Opavě v l. 1921 – 1934, kde přispěl k přetvoření této instituce na skutečný vědecký ústav.

PhDr. Josef Gebauer