Prasek Vincenc

* 9. 4. 1843 Milostovice – + 31. 12. 1912 Napajedla 

První ředitel Matičního gymnázia v Opavě, zakladatel Muzea Matice opavské, archivář, historik a topograf. 

Pocházel z rodiny chalupníka Františka Praska (1783) z Jaktaře, který provozoval kolářské řemeslo a jako šedesátiletý se po ovdovění oženil s o mnoho mladší Viktorií Otýpkovou (1815) z Jarkovic. V Milostovicích, kde bydlili, se jim narodil syn Vincenc. Ten po obecné škole v Milostovicích studoval na hlavní škole a gymnáziu v Opavě (1855 - 1863) a velký vliv na něj měli profesoři Antonín Vašek a Jan Lepař. Vysokoškolské vzdělání v klasické filologii získal na univerzitách ve Vídni a Vratislavi. Již jako student vypomáhal v l. 1864 - 1865 svému bývalému profesorovi Vaškovi v redakci Opavského besedníku. Po skončení studií v r. l868 přijal neplacené místo na gymnáziu v Opavě, ale záhy potom v rychlém sledu následovala učitelská místa v Olomouci, Táboře, Chrudimi a opět v Olomouci, kde na slovanském gymnáziu působil již nepřetržitě v l. 1871–1883.

Již v Táboře a Chrudimi, ale hlavně potom v Olomouci se přednáškově angažoval v dámských spolcích. Ve Sdružení českých paní a dívek v Olomouci se seznámil se svou budoucí chotí Kateřinou Opluštilovou, s níž v manželství uzavřeném v r. 1873 měl syny Vladimíra, Bohuslava, Stanislava a Zdeňka a dceru Ludmilu.

Ministerstvem kultury a školství byla Praskovi v r. 1883 a postupně i pro další léta poskytnuta dovolená, aby se mohl ujmout vedení právě založeného Matičního gymnázia v Opavě. Stal se tak prvním ředitelem první české střední školy ve Slezsku. S rodinou bydlel v budově matičního gymnázia v Opavě na Sněmovní ulici. Kvůli neshodám se zemským inspektorem nuceně opustil v r. 1895 místo ředitele opavského gymnázia a vrátil se zpět do Olomouce na trvalé profesorské místo. Po odchodu do výslužby v r. 1905 přesídlil s rodinou do Napajedel, kde jeho manželka zdědila dům. Tam také na Silvestra 1912 v boji se zákeřnou rakovinou podlehl.

Vedle pedagogické činnosti se věnoval především historicko-topografickému studiu. Byl totiž slezským zemským sněmem pověřen "k zaopatření archivních pokladů v zemi se nalézajících do zemského archivu" v Opavě. Jako člen Moravské muzejní společnosti pak inicioval soupis všech farních, městských a zámeckých archivů na Moravě a ve Slezsku.

V r. 1884 stál u zrodu Muzea Matice opavské, dal podnět k vydávání časopisu Věstník Matice opavské a tam pak vydával Prameny opavských a těšínských dějin, v r. 1902 založil časopis Slezský archiv. Praskovo historicko-topografické studium vyvrcholilo vydáním čtyřsvazkové "Slezské vlastivědy" (Podání lidu, Historická topografie Slezska I díl, Dějiny kraje holasovského až do r. 1318, Dějiny knížectví Těšínského do r. 1433). Nutno též připomenout Praskovo členství v Moravské besedě v Praze, čestné občanství města Tovačova, Mariánských Hor a Polské Ostravy (1903, 1907). V r. 1893 byl papežem Lvem XIII. jmenován rytířem řádu sv. Řehoře, v r. 1897 jmenován zakládajícím členem Národopisného českoslovanského muzea v Praze. v r. 1904 mu byl udělen titul školní rada a v r. 1910 byl zvolen konzervátorem Moravského zemského muzea v Brně.

PhDr. Josef Gebauer