Lemach Anton

* 8. 1. 1841 Kuks – 24. 2. 1905 Vídeň

Prezident obchodní a živnostenské komory.

Rod Lemachů pocházel ze severovýchodních Čech. Jan Nepomuk Tobias Lemach se narodil 1. února 1803 v obci Bílá Třemešná, což je obec nedaleko Dvora Králové (okres Trutnov). V tomto české jazykovém prostředí bylo příjmení zapisováno v podobě „Lehmer“. V roce 1826 se Johann Lehmer, nyní již však psaný jako „Lemach“, oženil v Kuksu (dnes rovněž okres Trutnov) oženil s Apollonií Schuttovou. Jako poslední potomek se jim narodil 8. ledna 1841 syn pojmenovaný Antonius Carolus.

Do Opavy se Anton Lemach přistěhoval kolem roku 1860. Bydlel v domě na Solné ulici č. 29. Domovské právo získal ve slezském hlavním městě v roce 1870. V den svých 31. narozenin, tedy 8. ledna 1872, se v kostele sv. Ducha oženil s Annou Carolinou, dcerou Rudolfa Fingera. Otec nevěsty byl vrchnostenským správcem ve Vsetíně.

V manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší syn Othmar zemřel v prosinci 1877 ve věku pěti let na spálu.  Margaretha (*1876) zůstala neprovdána. Syn Walter (*1880) vystudoval univerzitu ve Vídni a také se zde usadil. Nejmladší Stefanie se narodila v roce 1882.

Otec Antona Lemacha, Johann Tobias Lemach, se již jako vdovec přestěhoval k synovi do Opavy. Byl za kmotra vnučce Margaret a vnukovi Walterovi. Zemřel 4. května 1881 a byl pochován na starém městském hřbitově.

Rodina Lemachových bydlela v Opavě v domě na Hradecké ulici č. 22 a 24 (v současnosti je zde parkoviště směrem k ulici Skřivánčí), který Lemach vlastnil se svým spolupracovníkem, majitelem známé opavské likérky Emanuelem Lichtwitzem. Pozdější v Opavě známé SELIKO, dosud však pouze ELCO (zkratka Emanuel Lichtwitz and Co), bylo založeno Lichtwitzem v roce 1863. V roce 1865 stal Lemach společníkem firmy, která vyráběla likéry a lihoviny a patřila k nejvýznamnějším likérkám ve Slezsku, byla dokonce c. k. dvorním dodavatelem. V roce 1878 Lemach ze společnosti vystoupil a od 1. května tohoto roku provozoval pod názvem „A. C. Lemach“ velkoobchod s technickým spotřebním zbožím a strojovým olejem. V roce 1884 zřídil Lemach filiálku prosperujícího obchodu ve Vídni.

Anton Lemach byl od roku 1879 významným členem Obchodní a živnostenské komory v Opavě. Od roku 1880 vykonával funkci jejího viceprezidenta. Když v listopadu 1897 zemřel dosavadní prezident komory Carl Dorasil (9/roh/1), nahradil ho této funkci právě Anton Lemach. Stejně jako jeho předchůdce ji zastával až do své smrti.

V popředí Lemachových stála výstavba železničních tratí. Na Opavsku a v Rakouském Slezsku v té době právě vznikala síť lokálních železničních tratí. Lemach byl po řadu let zástupcem ve státní radě železnice, kde měl příležitost hájit speciální zájmy Slezska i obecné zájmy dopravy. Za své zásluhy o rozvoj železnice ve Slezsku a na Moravě byl odměněn řadou vyznamenání.

Anton Lemach se angažoval také při pořádání výstav. V letech 1872–1873 působila v Opavě výstavní komise pro přípravu světové výstavy ve Vídni, jejímž byl členem a díky jeho práci bylo Slezsko na výstavě dobře zastoupeno. S úspěchem pracoval v komisích pro výstavy v Paříži, Bordeaux, Barceloně apod. S výstavami souvisela i podpora muzejní práce. Obchodní a živnostenské komora patřila k hlavním iniciátorům zřízení umělecko-průmyslového muzea v Opavě v roce 1883. Anton Lemach z titulu své funkce ve vedení komory byl členem přípravné komise pro založení muzea a poté i členem prvního kuratoria.

V únoru roku 1905 odcestoval Lemach do Vídně, aby se tam jako její prezident opavské obchodní a živnostenské komory zúčastnil jednání, během něhož znovu onemocněl chřipkou, ze které se nedávno vyléčil. Nemocný byl hospitalizován ve vídeňském sanatoriu Dr. Fürtha. Když se navzdory pozorné péči, jež se mu v sanatoriu dostávalo, k jeho nemoci přidal zánět mozkových blan, Anton Lemach necelý týden po svém příjezdu do Vídně dne 24. února 1905 v sanatoriu zemřel. Jeho tělo bylo z Vídně převezeno do Opavy, kde mu byl z budovy umělecko-průmyslového muzea 27. února 1905 vypraven pohřeb.

V rodinné hrobce, zdobené bílým mramorem, byl Anton Lemach pochován jako první. V červenci 1905 sem byly ze starého městského hřbitova přeneseny v jedné rakvi ostatky jeho otce Johanna Lemacha, jenž zemřel v roce 1881, jakož i jeho prvorozeného syna Othmara, který zemřel v roce 1877 jako dítě. Dne 17. prosince 1934 sem byla uložena Lemachova manželka Anna, která zemřel v 80 letech. Krátce po druhé světové válce přibyla jako poslední pohřbený, 29. prosince 1945, také dcera manželů Lemachových Margaretha, jež byla jako svobodná posledním příslušníkem rodiny Lemachů v Opavě.

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.