Ponižil Leonhard
* 13. 10. 1845 Hněvotín – + 1. 4. 1911 Opava
Opavský velkoobchodník.
Leonhard Ponižil se narodil ve vesnici Hněvotín (okres Olomouc) jako prvorozený syn domkáře Franze Ponižila a jeho ženy Kateřiny rozené Hansličkové. Ponižilové pocházeli z Hrubšic u Ivančic. Do Opavy se Leonard Ponižil přistěhoval v roce 1855 a v roce 1887 získal ve městě domovské právo. V roce 1869 se Ponižil stal společníkem ve firmě Butschke a Ponižil, jež vyráběla průmyslová barviva. O osm let později se rozhodl osamostatnit.
Dne 23. srpna 1877 nechal Leonard Ponižil u opavského soudu zaprotokolovat svůj podnik, obchod se smíšeným zbožím. Ponížil byl majitelem nárožního domu na Rudolfově ulici č. 12. V roce 1910 zakoupil i sousední dům č. 10 a v místech obou domů postavila firma Kulka a Zdralel třípatrový nárožní dům s obchodem v přízemí a nájemními domy v patrech (později Na Valech č. 1).
Manželka Leonarda Ponižila Sofie, rozená Hüblingerová (*1854) pocházela z Krakova a byla dcerou výrobce klobouků. Sňatek uzavřeli Leonard a Sofie 14. října 1879 v chrámu Panny Marie.
V manželství Leonharda a Sofie Ponižilových se narodilo devět dětí, z nichž se šest dožilo dospělosti. Nejstarší syn Leonhard junior (*1881) se věnoval kariéře důstojníka z povolání. Dcera Elisabeth (1885–1963) měla v Opavě v domě Na Valech č. 1 umělecký ateliér, v němž vyráběla převážně tkané ozdobné předměty. Její sestra Martha (1892–1973) byla učitelkou hudby. Vyučovala hře na klavír, cello, loutnu a flétnu. Obě sestry zůstaly neprovdané. Byly vysídleny společně během takzvaného divokého odsunu v červenci 1945. Usídlily se v Regensburu, kde společně bydlely až do smrti. V Regensburgu jsou obě také pochovány.
Syn Oskar Ponižil (*1888) převzal rodinný podnik. Jeho manželkou byla Anna (1890–1942) byla dcerou nadlesního Augusta Aynedtera ze Skřipova. Dcera Elfriede (*1891) byla provdána za kapitána rakouské armády Augusta Brhela (1879–1939). Čtvrtá Ponižilova dcera, Hilde (1895–1976) byla manželkou soudního rady Franze Heinze. Vlastnil dva domy v Bruntále a zemřel 11. května 1945 v Hanušovicích. Vdova Hilde Heinzová byla vysídlena během divokého odsunu v létě 1945 a v roce 1946 se usídlila, stejně jako její dvě sestry Elisabeth a Martha, v Regensburgu, kde žila až do své smrti. Nejmladší syn Wilhelm (1899–1942) byl v Opavě městským úředníkem.
Leonhard Ponižil byl v Opavě veřejně činnou osobou, především ve zdejší obchodní a živnostenské komoře, kde zastával v letech 1888 až 1905 funkci pokladníka a od roku 1905 až do své smrti byl viceprezidentem komory. S tím byla spojena i funkce viceprezidenta kuratoria umělecko-průmyslového muzea v Opavě. Ponižil také zasedal jako laický soudce u opavského soudu, byl cenzorem rakousko-uherské banky a členem mnoha spolků a hospodářských organizací. Za svou veřejně prospěšnou činnosti obdržel titul císařského rady a byl vyznamenán řádem Františka Josefa.
Po Leonardově smrti převzal a provizorně vedl rodinný obchod jeho syn Oskar Ponižil společně s univerzální dědičkou, vdovou Sofií Ponižilovou. Tento stav trval ale jen do dubna 1911 do prosince 1912, kdy se stal Oskar jediným majitelem. Název podniku zůstal i po smrti zakladatele stejný: Leonhard Ponižil. V lednu 1920 hodlal Oskar Ponižil rozšířit své podnikání o výrobu bonboniér a cukrovinek, ale tento podnikatelský záměr trval pouze do roku 1921 a v roce 1923 byl vymazán. Podnik nadále existoval jako obchod se smíšeným zbožím.
Oskarova manželka Anna se stala v roce 1939 prokuristkou firmy. Po druhé světové válce byl tento německý obchod řízen českým národním správcem Františkem Neumannem, který do prostor obchodu přestěhoval prodejnu barviv Altschul. Ta se předtím nacházela na Horním náměstí č. 28 v domě, jenž byl zcela zničen. Prostory v Ponižilově domě získal Neumann po svém návratu z Terezínského ghetta. Protože firma Leonhard Ponižil už dále nefungovala, byla 14. ledna 1947 z moci úřední vymazána.
Poslední rozloučení s Leonhardem Ponižilem proběhlo v dubnu 1911 v budově umělecko-průmyslového muzea. Zesnulý byl poté uložen do rodinné hrobky, kterou zdobila socha truchlící mladé ženy s věncem v ruce, zhotovená z bronzu. Autora provedení se dosud nepodařilo určit. Podobná verze této sochy se nachází v Moravském Berouně. Předloha této varianty nese signaturu „profesor A. Neri“. V roce 2008 byla socha ze hřbitova odcizena, rozřezána a dána do sběrných surovin, pachatel byl dopaden.
Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 8, roh, hrob 3) Zobrazit hrob na mapě
V hrobě byl jako první pochován Leonhard Ponižil, poté v září 1923 jeho pozůstalá vdova Sofie, která zemřela ve věku 68 let. V září 1939 byl do hrobu pohřben Augustin Brhel, manžel Ponížilovy dcery Elfriede. V dubnu 1942 sem byla pohřbena manželka Oskara Ponižila Anna, jež zemřela ve věku 52 let. Jako poslední byl v květnu 1942 do rodinné hrobky uložen nejmladší syn Leonharda Ponižila jménem Wilhelm. O hrob se v současné době stará stát.
Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.