Wenzelides a Springer, rodiny

Nositelé tohoto zvláštního příjmení pocházeli z města Přibyslav na Havlíčkobrodsku, kde lze jejich kořeny vystopovat až do doby třicetileté války. Z Opavských rodáků patří významné místo polyhistorovi Karlu Wenzelidesovi (1770–1852), jenž zemřel v Mikulově. Jeho otec, který byl v Opavě postřihačem plátna, do města povolal z Přibyslavi své dva synovce, Antona a Wenzla. Oba se věnovali plátenictví. Wenzel Wenzelides si v roce 1778 vzal za ženu Paulinu Jantovou, dceru majitele hostince „U černého orla“ na Nákladní ulici. Jejich syn Anton Wenzelides (*1793) byl dámským krejčím. Jeho manželkou byla Johanna Bayer. Vlastnili dům v Opavě č. 70 (dnes je zde nová zástavba na ulici Na Valech).

Ze sedmi dětí manželů Antona a Johanny Wenzelidesových se dva synové stali profesionálními vojáky. Alois (*1827) a Anton (*1829) byli šikovateli, Alois působil v Belgii a Anton u pěšího pluku I. Císař, jenž byl posádkou v Opavě. Oženil se v Opavě a žil tu se svou rodinou do počátku 80. let, kdy se odstěhoval do Vídně. Další ze synů Antona Wenzelidese, Karl (*1832), se dal k námořnictvu a působil ve Splitu. Nejmladší syn se narodil 14. července 1834 byl pokřtěn nezvyklým jménem Arsenius, a to podle křesťanského světce, jenž žil ve 4. a 5. století.

Arsenius Wenzelides vystudoval ve Vídni práva a po ukončení studia se v Opavě věnoval právnické praxi. Dne 16. května 1863 se zde oženil s Emilií, dcerou opavského perníkáře Johanna Mensnerowského. Rodina opavského právníka Arsenia Wenzelidese žila v domě na Horním náměstí č. 25 (č. 177), zvaném podle středověké mincovny „U staré mince“. Dům patřil rodině Springerů, původem z Vítkova.

Ze tří dcer manželů Wenzelidesových, které přišly na svět v letech 1864, 1865 a 1867, zasluhuje pozornost prostřední Sofie, jež se provdala za opavského purkmistra Waltera Kudlicha (11/roh/5-6). Nejstarší Helena se provdala za Morize Mienzila (1858–1929), který byl vládním radou u Slezské zemské vlády v Opavě. Jako poslední se narodil v roce 1877 syn Otto Wenzelides, který byl blízkým spolupracovníkem svého švagra Kudlicha, patřil k aktivním opavským nacionálům.

Arsenius Wenzelides získal krátce před smrtí dům na Hradecké č. 16. Zemřel zde 1. listopadu 1885 ve věku 51 let na následky srdeční choroby. Pochován byl na starém městském hřbitově.

Když v osmi letech přišel o otce, byl jeho syn Otto Wenzelides vychováván u nejstarší sestry Heleny Mienzilové, žijící tehdy ve Frývaldově (dnes Jeseník). V roce 1895 odešel Oto studovat práva do Vídně, kde se věnoval kromě studia také aktivitám buršáckého spolku Silesia. Jako právník nastoupil na své první místo k opavskému zemskému soudu v roce 1899, kdy se také stal členem Nordmarky. Tento tzv. „obranný spolek“, který vznikl v Opavě roku 1894, byl jedním z prostředků, jak chtěli Němci čelit sílícím ambicím Čechů a Poláků ve Slezsku. K jeho nejaktivnějším členům patřil právě Otto Wenzelides.

Dne 3. září 1904 byl Wenzelides v kateřinském kostele sezdán s Irene Jaroschovou, dcerou zdejšího poštmistra. Za svědka byl ženichovi jeho bývalý poručník a současně švagr Walther Kudlich. V té době byl Wenzelides zaměstnán jako sekretář slezské hypoteční banky a v roce 1914 se stal i opavským radním. Proslul svým vyhraněným nacionálním postojem, kterému dal nejsilněji průchod po vzniku Československa v listopadu 1918, kdy pronesl z balkonu opavské radnice ostře protičeský projev. Podobně jako bývalý purkmistr Kudlich, ani Wenzelides v nových poměrech nemohl pomýšlet na pokračování úřednické kariéry. V roce 1924 byl předčasně penzionován a dále se věnoval advokacii a historii rodného města a země. Již od počátku století popularizoval dějiny mezi Opavany ve formě přednášek, k čemuž využíval své řečnické nadání. Badatelské úsilí Wenzelides zhodnotil ve čtyřdílné publikaci s názvem „Heimatgeschichte“, která je sice silně nacionalisticky zabarvená, ale dodnes faktograficky cenná. Politicky se Wenzelides nikdy do ústraní nestáhl. Od roku 1934 pracoval pro Henleinovo sudetské hnutí, což vedlo k častým konfliktům s policií. Nástupnickou organizací Nordmarky byl v roce 1921 založený Bund der Deutschen Schlesiens, jehož byl Wenzelides od roku 1926 dlouholetým předsedou. Po změně režimu zasedal od roku 1939 v opavské městské radě a byl také členem NSDAP. Přes počáteční nadšení novými poměry se během války Wenzelides přestal veřejně angažovat, zachoval si ale nadále své protičeské smýšlení. Jako člen dozorčí rady opavského pivovaru pracoval na obsáhlém rukopisu o dějinách vaření piva ve městě a věnoval se sporadicky přednáškám. Rodina odešla z Opavy v únoru 1945 do Německa, čímž se vyhnula násilnému vysídlení. Otto Wenzelides zemřel 28. června 1958 v Heidelbergu.

Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 5, třída I, hrob 34-35)  Zobrazit hrob na mapě

Jak prozrazují data vytesaná do kamene, byl mohutný náhrobek přenesen na současné místo ze starého hřbitova. Došlo k tomu 25. dubna 1894. Kromě členů rodiny Springerovy sem byly přeneseny v jedné rakvi i ostatky Arsenia Wenzelidese a jeho sestry Hedwigy, které zemřela jako dítě. V listopadu 1904 sem byla pochována majitelka domu na Horním náměstí č. 25 Franziska Springerová, která zemřela ve věku 80 let. Pozůstalá vdova po Arseniovu Wenzelidesovi Emilie, rozená Mensnerowsky, zemřela ve věku 70 let v roce 1911. Poté sem byli pochováni příslušníci rodiny Mienzil. V červnu 1926 sem byla pohřbena Sofie, manželka bývalého purkmistra Walthera Kudlicha, rozená Wenzelidesová. Po smrti manžela v roce 1930 byla ale exhumována a přemístěna do rodinné hrobky Kudlichů (hrob Městský hřbitov, skupina 11,roh, hrob 5-6).

Vzdáleným příbuzným rodiny Wenzelides je Karl Wenzelides (hrob Městský hřbitov, skupina 12, třída I, hrob 43).

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.