Zentzytzky Eduard

* 13. 6. 1818 Ratiboř (Polsko) – 1. 1. 1884 Opava

Prezident obchodní a živnostenské komory, majitel cukrovaru.

Rodina s tímto zvláštním příjmením, které nemá v opavské historii obdoby, je v několika generacích spjata s rozvojem cukrovarnictví v Opavě i v rakouském Slezsku.

Eduard Zentzytzky (psáno také jako Zentzytzki) se narodil 13. června 1818 v tehdy pruské Ratiboři (dnes Racibórz v Polsku). Byl synem Franze Zentzytzkého, úředníka důchodního úřadu, a jeho ženy Benedikty, rozené Grohmannové.

Do Opavy přišel Eduard za prací, své první místo našel u kupce Ignaze Böhma, kam nastoupil jako účetní. Svůj další osud ale spojil s tehdy se právě bouřlivě rozvíjejícím cukrovarnictvím. Opava byla kolem poloviny 19. století jednou z kolébek cukrovarnictví na našem území, neboť zde vznikly nejstarší cukrovary již v roce 1847 (Springerův) a v roce 1848 (Pohlův). Eduard Zentzytzky se spojil s Josefem Pohlem (náhrobek jeho rodiny se nachází v arkádách), zpočátku jako účetní v jeho cukrovaru, ale brzy jako rovnocenný společník. Společně provozovali na Opavsku cukrovary v Opavě, Skrochovicích a v Kateřinkách. V roce 1858 založili akciovou společnost Opavská cukrová rafinérie. Cílem společnosti bylo zefektivnit dosud poměrně nekvalitní výrobní postup při výrobě cukru z cukrové řepy. K tomu účelu zakoupili a přebudovali bývalou textilní továrnu na Těšínské ulici. Po adaptaci začala rafinérie produkovat cukr od roku 1864. Josef Pohl (9/arkády/11) ovšem právě v tom roce ve věku 68 let zemřel a jeho nástupcem na místě ředitele rafinérie se stal právě Eduard Zentzytzky. Tento podnik se stal jedním z nejmodernějších v celé rakouské monarchii a zanikl až v době druhé světové války. Cukrová rafinérie před Vánocemi 1942 vyhořela, pravděpodobně následkem sabotáže. Viníky se nepodařilo odhalit a výroba již nebyla obnovena.

Působení Eduarda Zentzytzkého je spjato taktéž s opavskou obchodní a živnostenskou komorou. V roce 1851 byl zvolen náhradním členem výboru komory. V roce 1855 se stal řádným členem a současně byl zvolen i viceprezidentem komory. V roce 1868 nahradil Wilhelma von Wiedenfelda v čele komory. Zentzytzky byl v pořadím druhým prezidentem opavské obchodní a živnostenské komory a mandát zastával až do roku 1872. Jako prezident komory byl také čestným členem mnoha zájmových spolků a organizací. Z titulu své funkce, ale rovněž jako úspěšný podnikatel, Zentzytzky podporoval mnohé dobročinné organizace a přispíval hojně také na podporu chudých v Opavě. Zemřel na Nový rok 1884 ve věku 66 let na následky mozkové mrtvice.

Brzy po příchodu do Opavy se Eduard Zentzytzky oženil. Dne 10. října 1847 si vzal ženu tehdy devatenáctiletou Julii Hawliczkovou, dceru opavského měšťana a majitele domu na Jaktařském předměstí č. 35 Antona Hawliczka. Pět dětí z jejich manželství se dožilo dospělosti. Syn Eduard získal nejen otcovo jméno, ale následoval jej také v profesní dráze. Narodil se 20. dubna 1854. Vystudoval obchodní školu v Lipsku a své vzdělání směřoval cíleně k cukrovarnictví. Dne 5. května 1883 si vzal za ženu Leopoldinu Jilgovou, tehdy dvacetiletou dceru obchodníka Ferdinanda Jilga. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Eduard byl rovněž ředitelem cukrovaru.

Od roku 1864 byl Eduard Zentzytzky starší majitelem domu na tehdejším Senném trhu (náměstí Republiky) č. 4. Komplex bývalého dvora měl později adresu náměstí Republiky č. 7. Rodina žila od počátku 80. let v domě na Johanitské ulici č. 7, který patřil řádu johanitů a jejich nedaleké komendě u kostela svatého Jana. Dnes tato ulice už nestojí, protože těmito prostorami probíhá ulice Praskova.

Hrob je vlastně trojhrobem (č. 17-18-19). V říjnu 1895 sem byl přenesen náhrobek ze zrušeného hřbitova a také byla provedena exhumace sedmi zesnulých. Mezi nimi byly i ostatky Eduarda Zentzytzkého, který zemřel v roce 1884, dále pak rodičů Jilgových a dalších příbuzných.

Jako první byla do hrobu pochována vdova po Eduardu Zentzytzkém Julie, která zemřela v lednu 1901. Poté sem byly uloženy ostatky Eduarda Zentzytzkého, jenž zemřel v listopadu 1929, a jeho manželky Leopoldiny, zesnulé v lednu 1943. V tomto roce sem byly přeneseny navíc exhumované ostatky dalších příbuzných. Úmrtím Leopoldiny Zentzytzké se historie této rodiny v Opavě uzavírá. Jelikož žádní mužští potomci v Opavě nežili, nelze předpokládat ani jejich potomky v německy mluvících zemích. Podle internetového vyhledávače dnes již žádní lidé toho jména nežijí.

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.