Bacquehem Olivier

* 25. 8. 1847 Opava – + 22. 4. 1917 Vídeň

Slezský zemský prezident, rakouský politik, prezident nejvyššího správního soudu.

Mezi nejvýznamnější osobnosti politiky z doby před první světovou válkou, jejichž hrob se nachází na městském hřbitově, patří Olivier de Bacquehem. Jak už napovídá příjmení, jedná se o cizí rod, jehož kořeny bychom našli v provincii Artois v severní Francii. Nejstarší předek rodu, Charles Alexander, je doložen k roku 1150. V bouřlivých letech Velké francouzské revoluce opustili členové rodu Bacquehem Francii, aby se vyhnuli teroru a perzekuci.

Olivierův otec Christian Peter Philipp von Bacquehem (1813–1889) byl skutečným císařským komořím, což byl na počátku 19. století již pouze symbolický úřad, který císař uděloval za zásluhy. Christian byl kapitánem u 29. pěšího pluku Schönhals, který byl v Opavě posádkou od poloviny 40. let 19. století do roku 1853, kdy jej vystřídal slavnější pluk č. 1 „Císař“. Také Christianův otec Philip Leonhard de Bacquehem byl vojákem, dosáhl hodnosti majora. I on nosil titul skutečného komořího.

Olivierova matka Clotilde Antonia Johanna hraběnka von Rindsmaul (1812–1894) pocházela taktéž ze starého šlechtického rodu, jehož kořeny sahají do poloviny 12. století. Byla dcerou skutečného komořího Rudolfa, hraběte von Rindsmaul. Narodila se v roce 1812 v Praze. Byla nositelkou Řádu hvězdového kříže, což byl ženský řád pro šlechtičny, založený v 17. století. Řádová dáma musela být starší 18 let a musela doložit průkaz původu osmi šlechtických předků z otcovy a čtyř z matčiny strany. Byl povinna uzavřít sňatek na požadované úrovni – její muž musel být c. a k. komořím nebo osobou pro tento úřad svým původem kvalifikovanou. V čele řádu stála vždy nejvýše postavená členka habsburské dynastie, obvykle manželka panujícího císaře. Řád existuje dodnes a udílí ho manželka hlavy habsbursko-lotrinského rodu. Podmínkou zůstal jen původ přesně stanoveného počtu šlechtických předků v mužské i ženské linii. Díky tomu se v průběhu staletí řád Hvězdového kříže stal jakýmsi ženským protějškem hodnosti komořích.

Olivier Philipp Marin Maria de Bacquehem se narodil v Opavě v domě č. 91 (stával na Kolářské, dnes je v těchto místech proluka) 25. srpna 1847. Jako kmotři jsou v matrice zapsáni Olivierův dědeček Philip de Bacquehem a Martin Jenisch, tehdejší starosta Hamburku. Protože se ale nemohli osobně křtu zúčastnit, zastoupili je Andreas hrabě Belrupt, komorník zemského práva v Opavě, a jeho žena Marie. Olivier měl ještě starší dceru Clotildu (*1845), která se narodila mimo Opavu, nejspíše v předchozím působišti Bacquehemova pluku. Po penzionování otce žili rodiče v Linci, kde zemřeli a jsou i oba pochováni.

Olivier Studoval na vídeňském Terezianu a v letech 1865–1869 práva na zdejší univerzitě. Kariéru státního úředníka zahájil na ministerstvu vyučování. Poté zastával Bacquehem funkci okresního hejtmana na několika místech v Čechách (České Budějovice, Prachatice, Děčín). Po anexi Bosny a Hercegoviny byl jmenován roku 1879 radou na rakouském místodržitelství v Sarajevu. Jeho dalším působištěm bylo místodržitelství v Klagenfurtu a v Linci. V roce 1882 se Bacquehem vrátil jako zemský prezident pro Rakouské Slezsko zpět do svého rodiště. Sídlo zemské vlády se nacházelo v Opavě na Panské (dnes Masarykově) ulici č. 37. V letech 1882 až 1886, kdy byl Olivier de Bacquehem v Opavě slezským zemským prezidentem, došlo k významné události související s emancipací Čechů ve Slezsku. V roce 1884 zde bylo otevřeno české gymnázium. Ačkoli původně této myšlence nakloněn nebyl, přesto nakonec na zemské školní radě, svým hlasováním tento záměr podpořil.

Dne 26. června 1886 Bacquehem odešel na ministerstvo obchodu. V čele ministerstva stál do 11. listopadu 1893, kdy padla vláda Eduarda Taafeho. V nové vládě Alfreda Windischgrätze zastával Bacquehem post ministra vnitra, a to po celou dobu jejího funkčního období, tedy do 19. června 1895. Od ledna 1895 se stal Bacquehem členem Panské sněmovny. V letech 1895 až 1898 byl místodržícím ve Štýrsku. V roce 1900 začal Bacquehem působit v nejvyšším správním soudu. V roce 1906 se stal jeho viceprezidentem a od roku 1908 až do své smrti byl prezidentem nejvyššího správního soudu.

Od roku 1888 byl Bacquehem profesním rytířem Řádu německých rytířů a v letech 1895 až 1897 zastával úřad domácího komtura velmistra řádu. Od června 1909 byl již jen čestným členem řádu, což mu mimo jiného také umožnilo uzavřít sňatek. Ve svých 62 letech se Olivier de Bacquehem ve Vídni oženil s Marií Josefinou von Polzer-Hoditz. Manželství však zůstalo bezdětné. Když Bacquehem ve Vídni 22. dubna 1917 zemřel, vymřel jeho osobou rod de Bacquehem. Zesnulý byl 24. dubna 1917 převezen z Vídně do Opavy a 26. dubna pohřben na městském hřbitově. Autorem náhrobku z černé žuly je opavský kameník Wilhelm Drechsler (8/roh/4). Původně na něm byl vztyčen kříž a náhrobek byl opatřen rodovým erbem. Nápis informuje o tom, že zde leží poslední člen dynastie.

Erb rodu Bacquehem tvoří zlatý, červeně mřežovaný štít se zelenou volnou čtvrtí, v ní stříbrné břevno se třemi černými merletami. Na horním okraji štítu je koruna markýzů. Takto byl erb vypodobněn v reliéfu na náhrobku. V 70. létech minulého století byl reliéf odcizen.

K erbu patří ještě klenot v podobě vyrůstajícího stříbrného jednorožce, červeno – zlatá přikryvadla, jako štítonoši dva stříbrní jednorožci a pod štítem na červené pásce zlatými literami heslo NEUFVILLE – NEUFVILLE.

 

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.