Hrubý Věnceslav

* 21. 11. 1848 Horní Libochová u Velkého Meziříčí – + 9. 1. 1933 Opava 

Poslanec Slezského zemského sněmu, poslanec říšské rady, vrchní soudní rada Zemské-ho soudu v Opavě, dvorský rada Nejvyššího soudu ve Vídni, zakladatel českých spolků na Těšínsku. 

Pocházel ze starého selského rodu půlláníků Hrubých v Horní Libochové č. p. 16 u Velkého Meziříčí. Gymnazijní studia zahájil v Jihlavě, ale dokončil je maturitou v Praze, kde také absolvoval právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Věnoval se tam také studiu slovanské filologie na filozofické fakultě. Právnickou praxi uskutečnil v roce 1872 na notářství v Kolíně, brzy se však rozhodl pro soudcovskou dráhu. Pracoval na soudech v Jihlavě, Brně a Břeclavi. Soudcem byl nejprve jmenován ve Valašských Kloboukách a v roce 1880 u Krajského soudu v Těšíně. Těšínský region v té době poskytoval práci Polákům až z Haliče a velká vlna přistěhovalectví oblast polonizovala. Národnostní útlak Čechů se na Těšínsku proto zdvojnásoboval, ze strany německé i polské. Věnceslav Hrubý se v Těšíně hned po příchodu zapojil do národně-buditelské práce a stal se jejím organizátorem. Pochopil, že úspěch jeho snažení může se dosáhnout ve spojení s hospodářským pokrokem. Za tím účelem založil v Těšíně spolek české inteligence „Snahu“ (1882), Občanskou záložnu (1896), Matici osvěty lidové pro knížectví Těšínské (1898), Pobeskydskou turistickou jednotu slezskou, začal vydávat Noviny Těšínské (1894) a také Slezský kalendář.

V roce 1886 byl přeložen do Opavy jako státní zástupce Zemského soudu a postupně se u jmenované instituce stal soudním radou a vrchním soudním radou. S Těšínskem však nepřerušil kontakt. Získal nesmírnou popularitu a v roce 1890 byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu za česko-polské souručenství. Poslanecký mandát vykonával až do roce 1906. Také v opavském prostředí se podílel na organizaci národního života a v roce 1893 také na založení Ústřední hospodářské společnosti. Na období 1902–1907 se stal poslancem říšské rady za skupinu měst Slaný – Louny. V zákonodárných sborech propagoval družstevnictví, pracoval na rakouské volební reformě a politicky se orientoval na české historické právo. V roce 1908 byl jmenován dvorským radou Nejvyššího soudu ve Vídni, kde mu přidělili referát Bukoviny. Filologický rozhled rozšířil proto o rumunštinu. Napsal „Praktickou rukojeť srovnávací jazyků slovanských“ (1901).

S manželkou Marií, roz. Stättnerovou z Podivína (1857–1925) měl 11 dětí, z nich tři jim záhy zemřely. Od května 1914 žil ve výslužbě v nájemním bytě na Nádražním okruhu č. 13 v Opavě, kde také ve vysokém věku zemřel.

PhDr. Josef Gebauer