Lacek z Kravař

* před 1357 – + prosinec 1416 

Moravský zemský hejtman, zástavní držitel Hradce n. Mor., nejvyšší hofmistr, nejvyšší purkrabí, diplomat českého krále Václava IV., přední osobnost formujícího se husitského hnutí. 

Patřil k nejvýraznějším osobnostem našich dějin v období formující se husitské revoluce. Pocházel z rodiny Drslava z Kravař a jeho manželky Elišky ze Šternberka a Lukova, která hospodařila na fulneckém panství. Za sourozence měl sestry Otku s Dorotou a bratry Voka , Beneše a Drslava. V útlém dětství mu zemřel otec Drslav z Kravař (+ 1365) a poručníkem všech jeho dětí se správcovstvím majetku se stal až do jejich plnoletosti bezdětný strýc Ješek (Jan) z Kravař na Jičíně, olomoucký nejvyšší komoří.

Po smrti strýce Ješka v roce 1269 zdědil Lacek hrad Helfštýn. S rozsáhlým panstvím a na jeho bedrech záhy spočinula správa všeho rodinného majetku, když předčasně zemřeli jeho bratři Vok z Jičína a Beneš z Krumlova se všemi jejich syny. Oženil se před rokem 1374 s Markétou, pocházející ze starožitného slezského rodu Pogorelé, jejíž strýc Přeclav byl v té době vratislavským biskupem. Tímto manželským svazkem navázal kontakty s polským královským dvorem, které později vyústily v úspěšnou zahraniční politiku česko-polské koalice v boji proti Řádu německých rytířů a za církevní reformy. Poskytl polským Jagelloncům vojenskou pomoc a sám se postavil do čela vojska. Účinně zasahoval i do sporů moravským markrabat Prokopa a Jošta a přicházel tak do kontaktu s opavským knížetem Přemkem někdy jako jeho spojenec, jindy jako protivník. Dělení rodového majetku opavských Přemyslovců zadlužilo i knížete Přemka Opavského, takže byl mu nucen v r. 1383 dát do zástavy správní centrum Opavska, hrad Hradec. Ze stejného důvodu se snad Lacek stal i dědicem věna kněžny Anny Opavské. Získal oblibu českého krále Václava IV., který jej jmenoval v roce 1407 nejvyšším hofmistrem a v následujícím roce též nejvyšším purkrabím. Stal se nejmocnějším mužem českého království. Po smrti markraběte Jošta v roce 1411 byl ustanoven moravským zemským hejtmanem. Patřil k horlivým stoupencům M. Jana Husa, a když pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc v roce 1410 omezil svobodu kázání a reformátor se octl v klatbě, společně s králem Václavem a dalšími spojenci se Lacek domáhal u papeže Jana XXIII. odvolání hanebných nařízení. Král Václav v roce 1411 udělil Lackovi právo obsazovat v rámci olomoucké diecéze, tedy i na Opavsku, fary husitskými knězi. Takto na Moravu a Opavsko rychle proniklo učení reformátora Husa. Po uvěznění M. Jana Husa v Kostnici vyvinul veškeré úsilí na jeho osvobození. Patřil potom k tvůrcům slavného manifestu 452 českých šlechticů proti Husovu upálení z 2. září 1415.

S manželkou Markétou měl syny Jana a Drslava, kteří však v mladém věku zemřeli a na živu zůstala pouze dcera Eliška, provdaná za Alberta ze Šternberka.

PhDr. Josef Gebauer