Lukeš Josef

* 18. 5. 1870 Žerotín, o. Olomouc – + 4. 7. 1956 Opava 

Poslanec Slezského zemského sněmu, přísedící Zemského výboru slezského, předseda Čtenářského spolku v Opavě, zakladatel Bezručovy čítárny a knihovny, předseda pořadatelského výboru tábora lidu na Ostré Hůrce, místopředseda Zemského národního výboru pro Slezsko, předseda Národního výboru pro město Opavu, poslanec Revolučního národního shromáždění, senátor Národního shromáždění, předseda plebiscitní komise pro Těšínsko.

Pocházel ze zemědělského prostředí úrodné Hané, kde v obci Žerotín vlastnil jeho otec Jan Lukeš s manželkou Terezií, roz. Gabrielovou, usedlost č. p. 23. Syn Josef se jim narodil jako třetí z osmi dětí. Gymnazijní studia absolvoval na několika místech, v Přerově, Olomouci a maturoval v Litomyšli, kde na něho zásadní vliv měl prof. Alois Jirásek. Univerzitní studium práv realizoval ve Vídni a Praze. Přípravnou soudní praxí jako auskultant prošel u vrchního soudu v Brně, okresních soudů v Uničově, Frýdku a Olomouci. Nakonec byl v roce 1899 soudcem v Bohumíně a roce 1904 v Ostravě. Během ostravského působení se seznámil s Klárou (* 7. 8. 1880), dcerou Ludvíka Staňka a jeho manželky Karoliny z Ostravy – Hrabové. V Praze uzavřeli 26. 8. 1902 sňatek a přivedli spolu na svět 3 syny a 4 dcery.

Zakrátko po sňatku byl Josef Lukeš jmenován c. k. okresním soudcem v Opavě a s rodinou přesídlil do slezské metropole. Zapojil se ihned do veřejné činnosti. V roce 1912 se stal členem agrární strany a byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu i přísedícím Zemského výboru slezského, vstoupil do Matice opavské a její členové jej zvolili do svého výboru. 28. 8. 1914 založil v Opavě jedinou českou odbočku Červeného kříže v Rakousku a jeho žena se stala její předsedkyní. Angažoval se ve prospěch českého venkova, když od roce 1914 byl členem dozorčí rady Jednoty českých společností v Opavě, od roce 1917 členem výboru Ústřední hospodářské společnosti. Věnoval se i kulturní oblasti, stal se předsedou Čtenářského spolku a v letech 1917–1938 vedl Bezručovou čítárnu s knihovnou.

Na sklonku 1. světové války se stal v září 1918 svolavatelem a předsedou pořadatelského výboru tábora lidu na Ostré Hůrce, jakožto manifestace za vytvoření samostatné ČSR. Po vzniku nového státu se stal místopředsedou Zemského národního výboru pro Slezsko, předsedou Národního výboru pro město Opavu a rovněž stál v čele Zemské správní komise a Slezského odboru Národní rady čsl. U zemského soudu v Opavě byl povýšen na vrchního soudního radu. Agrární strana jej vyslala jako svého zástupce do Revolučního národního shromáždění a na 1920–1929 byl zvolen senátorem Národního shromáždění. Jako expert na mezinárodní vztahy se zúčastnil mírové konference v Paříži a byl předsedou plebiscitní komise při plebiscitu na Těšínsku. Na Opavsku se věnoval také problematice školské, založil několik českých obecných škol, zasloužil se o otevření českého učitelského ústavu, střední hospodářské školy a rodinné školy Vesny v Opavě. Inicioval v roce 1919 založení Českého družstva pro stavbu rodinných domků v Opavě a nebývalou měrou se tak zasloužil o výstavbu vilové čtvrti Kylešovský kopec. 

PhDr. Josef Gebauer