Sendivoj Michal ze Skorska

* 2. 2. 1566 Łukawica (P) – + 18. 8. 1636 Kravaře ve Sl. 

Alchymista na dvoře císaře Rudolfa II., majitel zkonfiskovaných Kravař. 

Narodil se v rodině chudého polského šlechtice, užívajícího v erbu znamení půlměsíce, s největší pravděpodobností v upomínku na účast v bojích proti Turkům. Po klášterní škole v Krakově studoval na univerzitách nejprve v Krakově, pak Lipsku (1590), Vídni (1591) a Altdorfu (1595) filosofii, rétoriku, teologii, geometrii, astronomii a mechaniku. Během studií se živě zajímal o alchymii a navázal cenné kontakty se známými alchymisty. Za účelem prohloubení znalostí v této disciplíně navštívil Prahu jako tehdejší centrum vědy a kultury. V Praze se intenzívně věnoval alchymii a získal značnou popularitu už také proto, že samotný císař Rudolf II. přál tomuto oboru. Sendivoj patři k vyznavačům přírodovědného směru v alchymii a uzavřených laboratorních procesů, které měly vést k vyrobení filosofického elixíru – kamene vědění. Na základě laboratorních zkoušek s potaší (sanytr) odkryl podstatu tlení a stal se předchůdcem teorie spalování a dýchání. Zkoušky s potaší prováděl v letech 1598–1604 mnoha způsoby a vzniklou substanci jim nazývanou „soli“ považoval za počátek i klíč do celé hermetické vědy. 

V roce 1604 vydal v Praze své nejlepší dílo nazvané „Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum“. Vedle této práce napsal ještě další pět alchymistických děl, z nichž jen čtyři vyšly tiskem, zato však citovaná práce v 17. stol. získala takovou popularitu, že dosáhla 61 vydání. V roce 1604 prý před očima císaře Rudolfa II. provedl úspěšnou transmutaci, ale ještě téhož roku vstoupil do diplomatických služeb a střídavě žil v Polsku a ve Vídni. Nesmírně zbohatl, většinou morálně nečistými spory. Zachovával stálou věrnost Habsburkům, kterým půjčoval peníze. Např. císař Ferdinand II. v roce 1625 mu již dlužil 18.000 tolarů, a jelikož jeho kapsa byla stále prázdná, alchymistovi místo peněz daroval v roce 1630 Kravaře ve Slezsku, které konfiskoval evangelické vrchnosti, Macákům z Ottenburku. Přišel do Kravař jako starý a nespokojený muž v roli Habsburského „biče“ proti reformaci na Opavsku. Z tohoto hlediska lze chápat i jeho neustálé konflikty se sousedy, konflikty majetkového, náboženského i osobního charakteru, jak jsou zapsány v soudních knihách opavských a krnovských. Vysloužil si právem označení „Polský čert“ a tak jej popsal ve stejnojmenné povídce v roce 1924 i český spisovatel J. F. Karas.

Michal Sendivoj byl ženatý s norimberskou měšťankou Veronikou Stieberovou (+ v Praze 18. 12. 1599) a měl s ní 3 děti. Jeho druhá dcera Veronika Marie se jako dědička Kravař v roce 1636 provdala za Jakuba von Eichendorfa.

PhDr. Josef Gebauer