Stošové z Kounic

Stošové patřili ve středověku k našim nejrozšířenějším rytířským rodům, neboť se vyskytovali nejen na Opavsku, Krnovsku, Ratibořsku a Opolsku, ale také v Čechách i na Moravě.

Ve znaku nesli dvě stříbrná lekna na červeném poli. Jejich kolébkou byla Bránice u Posutic, kteréžto lokality také držel při dělení Opavska mezi syny opavského vévody Mikuláše II. v roce 1377 Henzel Stoš. Jeho synové se výrazně podíleli na politickém životě, neboť syn Purkart v letech 1416–1426 vykonával úřad komorníka knížectví krnovského, syn Otík v roce 1383 zemského hejtmana knížectví opavského, syn Kunat na Bránici v letech 1414–1421 komorníka knížectví opavského, syn Oldřich roku 1387 komorníka a roku 1392 hofmistra moravského markraběte Jošta. Oldřich Stoš díky službám markraběti získal postupně statky Holubice, Kruh, Němčičky, od něj pošla rodová větev užívající také příjmení Šiška – přímých předků hrabat a knížat Kouniců na Slavkově u Brna. Další Henzelův syn Pavlík na Posuticích byl zakladatelem rodové větve sídlící na Štítině. Měl syny Václava, který držel Posutice, a Jaroslava, který se v roce 1461 stal majitelem panství Štítina. K jeho synu Janovi se vztahuje zajímavá zpráva. Byl přední dvořan a maršálek Hanuše, knížete Opolského, a v roce 1497 byl těžce raněn v kostele sv. Josefa v Nise, když svým tělem kryl Hanušova bratra Mikuláše, knížete opolského, proti vzbouřenému lidu. A právě do té doby spadá i trvalé zakotvení Stošů na Opolsku, kde se psali podle svého sídla "z Tvaroškova". Janův bratr Petr s manželkou Annou z Drahotuš byl majitelem Štítiny a zastával v letech 1501–1502 úřad zemského sudího knížectví opavského. Jeho synem Václavem vymřela před rokem 1532 štítinská větev Stošů.

Kunatův syn Jan, a tedy vnuk Henzela Stoše, získal po roce 1440 lenní biskupský statek Deštné. Jeho synové, Jan, Jiřík, Kunrát, Mikuláš a Kryštof byli horliví stoupenci uherského krále Matyáše Korvína a výrokem opavského zemského soudu v roce 1494 přišli o své rodové sídlo Bránici. Jiříkův syn Jan, od roku 1508 majitel Deštného, postupně získal Litultovice, Životice, Moravici, část Stěbořic a Kružberka. Zajímavá tragická událost se přihodila jeho synu Otíkovi. Ve čtvrtek po Velikonocích roku 1573 jel s Fridrichem Sedlnickým z Choltic ze Slezské Ostravy přes řeku Ostravici na koni, který v řece upadl. Otík Stoš, jsa tlustý a nemotorný, utopil se a voda jej odnesla. Pán Sedlnický se chytil koně za povodec a tím se zachránil. Statky Deštné a Litultovice zdědil Jiříkův syn Jan, věnem své manželky Evy Šelihové z Řuchova získal Zubřice, poté se stal pánem Bobolusk, Paskova, Kravař a domu na Skotském trhu (dnes Masarykova) v Opavě. Jeho jediný sny Bohuslav zemřel již v roce 1593 a tím po meči vymřela litultovická větev Stošů. 

PhDr. Josef Gebauer