Lamprecht Arnošt

* 19. 10. 1919 Štítina – + 2. 5. 1985 Brno

Dialektolog opavského nářečí, jazykovědec, univerzitní profesor, prorektor brněnské univerzity, vedoucí brněnského pracoviště Ústavu pro jazyk český ČSAV.

Narodil se v obci Štítina na Opavsku, v domě č. p. 37 , který má nyní adresu Hlavní ul. č. 175. Jeho otec Josef Lamprecht (* 31. 10. 1893), zedník ve Štítině, se oženil 11. 2. 1918 s Adolfinou (* 29. 1. 1897), dcerou železničního zřízence Arnošta Hrubého a jeho manželky Leopoldiny, roz. Dominikové. 19. 10. 1919 se jim narodil prvorozený syn Arnošt. Po obecné škole v rodné obci a maturitě na českém gymnáziu v Opavě odešel studovat na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně učitelský obor „češtině-němčina“. Vypuknutí 2. světové války a následné násilné uzavření vysokých škol 17. 11. 1939 také Lamprechta nedobrovolné místo studia přimělo k prací poštovního úředníka v Uherském Hradišti. Ihned po skončení války pokračoval ve studiu a sice studijního oboru „čeština-ruština“., který absolvoval v roce 1948. Patřil k žákům Františka Trávníčka, Bohuslava Havránka, Adolfa Kellnera a Václava Machka. Po krátkém působení na gymnáziu v Brně-Husovicích přešel v roce 1949 na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde pak působil až do konce života. Roku 1950 obdržel titul PhDr. a následně roku 1955, jako jeden z prvních na uvedené fakultě, vědeckou hodnost CSc. Na docenta habilitoval v roce 1957, univerzitním profesorem byl jmenován v roce 1962, vědecké hodnosti DrSc. dosáhl v roce 1970. Velkou pozornost ve vědecké činnosti věnoval také svému rodnému kraji, Opavsku, což ještě umocnilo jeho manželství s Drahoslavou, roz. Rybářovou z Vršovic u Opavy. Oženil se s ní 5. 7. 1942 v Brně – Králově Poli a měl s ní tři syny, které pojmenoval v duchu své slovanofilské orientace Ivanem, Mojmírem a Svatoplukem.
 
Do odborné literatury vstoupil jako dialektolog českého jazyka příspěvky k historické opavské dialektologii. Věnoval se průzkumu nářečí rodného kraje, popsal nářeční stav na Hlučínsku, Lašsku, východomoravském pomezí, širším Ostravsku, a práci v této oblasti završil publikacemi „Středoopavské nářečí“(1953) a „Slovník středoopavského nářečí“(1963). Názvy dalších stěžejních Lamprechtových prací ukazují, jakou cestou se ubíral ve filologické vědecké činnosti: „Vývoj fonologického systému českého jazyka“(1966), „Historický vývoj češtiny“(1977), „Praslovanština“(1987-vydáno posmrtně). Jako hlavní redaktor čítanky „České nářeční texty“(1976) napsal její úvodní část věnovanou vzniku a vývoji českých nářečí.
 
Často přednášel o nových vědeckých poznatcích na mezinárodním fóru a publikoval v zahraničních časopisech. Měl výborné organizační schopnosti, které uplatnil jako proděkan filozofické fakulty, prorektor Masarykovy univerzity v Brně, vedoucí katedry českého jazyka, slovanské, indoevropské a obecné jazykovědy filozofické fakulty, člen vědecké rady Masarykovy univerzity, vedoucí brněnského pracoviště Ústavu pro jazyk český ČSAV, člen komisí pro udělování vědeckých hodností,, člen vědeckého kolegia jazykovědy, člen Čs. komitétu slávistů, člen redakční rady časopisu „Slovo a slovesnost“, jazykovědné řady „Sborníku prací a spisů filozofické fakulty Masarykovy univerzity“.

PhDr. Josef Gebauer