Mikuláš II.

Druhý panující kníže z rodu opavských Přemyslovců na Opavsku, přední diplomat českého království.

Narodil se jako nejstarší ze tří synů Mikuláše I., knížete z rodu opavských Přemyslovců, a jeho manželky Adelheidy Habsburské, neteře Rudolfa Habsburského. Jeho bratři byli Václav (1290–1367), kanovník pražský a vratislavský, a Jan (1300–1325). Snažil se napravit rezignaci svého otce Mikuláše I. na ztrátu Opavska tím, že ve spojenectví s polským králem Ladislavem Lokietkem vystoupil v letech 1311–1312 snad i vojensky proti českému králi Janu Lucemburskému. Přinutil jej vyplatit Opavsko ze zástavy a navrátit rodině. Později se s ním usmířil slibem věrnosti a obdržel za to 3. 7. 1318 Opavské knížectví jako dědičné léno. Stal se komorníkem při královském dvoře v Praze. Poblíž pozdějšího Karlova náměstí a kláštera na Slovanech získal dvorec (dnes Faustův dům), neboť větší část života od té doby působil v diplomatických službách panovnického dvora. Na mnoha královských listinách je uváděn jako svědek. Pomáhal králi v politice vůči Piastovcům v Těšíně, Opolí, Kozlí a v Ratiboři. V konfliktech mezi králem Janem a markrabětem Karlem se sblížil spíše s druhým jmenovaným. Na straně Karla IV. potom pokračoval v roli předního diplomata království. Plnil funkci králova vyslance a průvodce na výpravách do Litvy, Německa a Říma.

Po vzoru krále Karla IV. hrála důležitou roli i v Mikulášově životě manželská politika. Uzavřením manželství v roce 1318 s Annou, sestrou posledního Piastovského ratibořského knížete Leška (+ 1336) se mu podařilo získat knížectví Ratiboř. Po značném úsilí mu toto knížectví král Jan Lucemburský 14. 1. 1337 ve Vratislavi udělil dědičně. K upevnění mocného politického postavení přispěly nejen dva další jeho sňatky, ale také manželství jeho dcer. V roce 1342 se oženil s Hedvikou, dcerou Konráda, knížete Olešnického, a před rokem 1359 s Jitkou, dcerou knížete Bolka Nemodlínského. Dceru Eufenii provdal roku 1335 za Semovíta III., knížete Macovského, dceru Annu v roce 1346 za Purkarta, hraběte z Hardeka, a v roce 1350 dceru Markétu za Jana Jindřicha Lucemburského, markraběte moravského, bratra krále Karla IV. Na Opavsko Mikuláš II. ale nezapomínal a podporoval zejména jeho hospodářský rozvoj např. v roce 1337 zřízením soukenických komor.

Tento vládce Opavska je příkladem dobrého hospodáře a zároveň politika přesahujícího místní význam. Jeho několikanásobná manželství, která mu pomohla vytvořit úctyhodnou državu, však bohužel zavinila i její následné rozdrobení.

PhDr. Josef Gebauer