Přemek Opavský

* /1365/ – + 28. 9. 1433 Opava 

Významný diplomat Lucemburských panovníků, smírce moravských markrabat, propagátor Opavy jako centra knížectví. 

Narodil se jako desáté, nejmladší dítě Mikuláše II., knížete z rodu opavských Přemyslovců, a jeho třetí manželky Jitky, dcery knížete Bolka Nemodlínského. Bezprostředně po jeho narození mu otec ve vysokém věku 77 let zemřel a poručenské vlády nad Opavskem se ujal Přemkův nejstarší bratr Jan.

Po dovršení dědické plnoletosti Mikulášova benjamínka došlo 18. 4. 1377 k rozdělení rodového majetku - Opavska. Jeho jihovýchodní část s městy Opavou, Hlučínem a Fulnekem, sídelními hrady Hradcem a Landekem obdržel právě on s bratrem Václavem. Jelikož dva jeho bratři, Václav a Mikuláš, záhy zemřeli, stal se pánem 3/4 Opavska. Prostřednictvím manželství jeho sestry Markéty s Janem Jindřichem Lucemburským, moravským markrabím, se stal pokrevním členem rodiny císaře Karla IV., ale také přímým svědkem a smírcem bratrovražedných válečných konfliktů mezi jeho potomky. Dělení rodového majetku, ale také i mnohé vojenské zásahy v markraběcích válkách vedly Přemka Opavského k obrovské zadluženosti. Sídelní hrad Hradec byl z toho důvodu po dobu čtvrt století v zástavě a právě tato okolnost spolu se zajištěním větší bezpečnosti ve válečných konfliktech jej přiměla vybudovat hrad uvnitř městských hradeb Opavy. Opava se tak stala centrem přemyslovského dominia. Nechal razit zlaté dukáty, postavit v Opavě kapli sv. Kříže (dnes nazývaná Švédskou), zasloužil se o zavedení češtiny do zemských desk opavských již v roce 1424 jako první v českých zemích. Byl rozhodným zastáncem Lucemburků a vyjádřil to veřejným slavnostním holdováním ve Vratislavi jak králi Václavovi IV. (1404), tak i jeho bratru Zikmundovi (1419). Právě podpora Zikmunda vehnala Přemka do tábora odpůrců husitů. V boji proti nim utrpěl řadu porážek (např. Vítkov, Vyšehrad) a nakonec se jim musel pokořit, když s nimi podepsal příměří a povolil na Opavsku dodržovat čtyři artikuly pražské.

Podobně jako jeho otec a Lucemburkové sledoval ve svých třech manželstvích politické záměry. První manželství měl s Annou de Luczka z rodu Bludoviců a dalo mu tři děti, Václava (* 1398), Mikuláše (* 1400) a Anežku (* 1404). Druhým manželstvím s Kateřinou Münsterberskou, dcerou Bolka III. a Eufenie Kozelské, si upevnil postavení mezi slezskými knížaty. Z tohoto manželství se narodily děti Vilém (* 1410), Arnošt (* před 1415), Jitka (* po 1415) a Kateřina (* 1420). Taktéž třetí Přemkův sňatek měl jasný politický smysl. Oženil se s Helenou Jagellonskou, dcerou Dimitra Korybuta a sestrou husitského hejtmana Zikmunda Korybuta. Přídomek "dědička bosenská" získala pro angažovanost Polsko-litevské unie v tehdejších chaotických poměrech Bosny, kdy uprchlý bosenský král Tvrtkovič trávil azyl v Polsku (žádnou dceru Helenu neměl). Stárnoucí Přemek měl s ní ještě děti: Přemka (* po 1425) a Hedviku (* 1430). Sňatky jeho dcer sledovaly změněnou politiku vůči husitům. Anežka se provdala za Jana z Kravař na Fulneku a Odrách, kde měli husité pevnou vojenskou základnu, a Kateřina za prohusitsky orientovaného Jana Tovačovského z Cimburka. Jeho četné potomstvo těžko mohlo žít z rodového majetku na vysoké úrovni, spory mezi nimi poznamenaly další generaci a podlomily její aktivitu.

PhDr. Josef Gebauer