Eusebius Albrecht Václav z Valdštejna

* 14. 9. 1583 Heřmanice u Jaroměře – + 25. 2. 1634 Cheb

Generalisimus pozemních sil, generál císařského loďstva, nejvyšší velitel pluku v Nizozemí, vojenský velitel Království českého po Bílé hoře, nejvyšší velitel císařských vojsk, vévoda frýdlantský meklenburský a zaháňský, dobyvatel Opavy.

Byl z mnoha dětí jediným synem českobratrského šlechtice Viléma z Valdštejna a Markéty, roz. Smiřické ze Smiřic. V deseti letech mu zemřela matka a o dva roky později i otec. Albrechta potom vychovával švagr jeho otce, Jindřich Slavata z Chlumu, horlivý český bratr. Vzdělával se na protestantských školách ve Slezsku (Zlatá Hora) a v Německu (Altdorf), odkud byl vyloučen pro kruté potrestání sluhy. Vojenskou kariéru zahájil v roce 1604 pod generálem Jiřím Bastou, tehdy již zástavním pánem opavského zámeckého panství. A právě v tomtéž roce se jeho sestra Kateřina Anna provdala za nejvlivnějšího pána Moravy, Karla st. ze Žerotína, který Valdštjena prosadil za plukovníka pěšího pluku moravských stavů a ke dvoru arcivévody Matyáše za komořího. Ale to již na něj získali vliv jezuité, kteří v roce 1609 zprostředkovali jeho první sňatek s Lukrécií Nekšovou z Landeku, bohatou vdovou po Archlebovi Prusinovském z Víckova, a přiměli jej k přestupu do katolické církve. Za českého stavovského povstání prchl se zabavenou pokladnou moravských stavů do Vídně a přešel do služeb císaře. Byl jmenován nejvyšším velitelem pluku v Nizozemí a s ním potom bojoval proti českým stavům. Tehdy začala jeho kariéra. Stal se vojenským velitelem Království českého a z více než 60 konfiskovaných panství vytvořil Frýdlantské vévodství se státními atributy. Dalším sňatkem v roce 1623 s Isabelou Kateřinou, dcerou císařova rádce Karla Harracha, upevnil své postavení. Vzápětí byl povýšen do knížecího stavu. S touto druhou manželkou měl dceru Alžbětu, která se později provdala za Rudolfa z Kounic. Po vytvoření protihabsburské Haagské koalice postavil v roce 1625 ze svých zdrojů silnou armádu, byl jmenován nejvyšším velitelem císařských vojsk, v roce 1628 dostal lénem Meklenbursko, hodnost generála císařského loďstva, generála nad Atlantským a Baltským mořem, generalisima pozemních sil a stal se tak rozhodujícím vojenským činitelem všude, kam sahala moc Habsburků. V jeho armádě panovala kázeň, jejím zásobováním nepoškozoval hospodářskou podstatu civilního obyvatelstva a kvalitní velitelský sbor sestavoval bez ohledu na náboženskou či stavovskou příslušnost. To vše bylo terčem závisti i nenávisti císařských přisluhovačů, kteří českého šlechtice neustále obviňovali ze zrady a nakonec inspirovali jeho úkladnou vraždu v Chebu.
 
Poprvé se ve velkém podezření Valdštejn octl již při liknavém postupu vůči protihabsburskému odboji na Opavsku v roce 1627, na kterém se za "dánské asistence" podíleli čeští pobělohorští exulanti. Porážku odboje nakonec urychlil jeho vojenský rival Marradas, a tak se Opava 29. 7. 1627 Valdštejnovi vzdala. Téměř všichni poražení mohli svobodně z dobyté Opavy odejít.
 
Proti Valdštejnovým stoupencům zakročil vídeňský dvůr také při velkém seskupení jejich vojsk na Opavsku v roce 1634. Ozvěna na tuto událost vešla do dějin jako Freibergova proticísařská vzpoura v Opavě. V této době opavští představitelé holdovali Valdštejnovi jako českému králi. Bohužel již po jeho smrti. Nadaný, vítězný, ale rozporuplný Valdštejn, jedna z největších postav českých dějin, se během svého života Opavy pouze dotknul. Nerozlučně jej však s Opavou spojila jeho smrt. Zatímco v Chebu spiklenci z Gordonova a Buttleyova pluku provedli ve jménu císaře generalisimovu vraždu, v Opavě velitel posádky podplukovník Freiberg spolu s volenými představiteli města prohlásil Valdštejna za českého krále. Opava se tak stala jediným městem, které realizovalo připravený valdštejnský převrat a může právem velkého vojevůdce jmenovat mezi svými vládci.
 
S Valdštejnem zmizely i rysy předbělohorské české "civilizace" – rozumovost a náboženská tolerance.

PhDr. Josef Gebauer