Hilveti Artur

* 12. 2. 1856 Rajka – + 28. 7. 1924 Opava

Generál rakouské armády.

Se jménem Hilveti, jehož předkové přišli na Opavsko z Ratibořska (dnes Polsko), je spojen hospodářský statek nedaleko Štěpánkovic, který byl založen v roce 1818 na panství knížete Lichnovského. Podle ředitele statků Johann Hilvetiho dostal název Hilvetihof, v současné době je to osada Albertovec, proslulá svým hřebčínem.

Syn správce Johanna Hilvetiho se jmenoval Emil a narodil se v roce 1818 v Opavě. Byl důstojníkem u hulánů. V roce 1855 se v městě Masonmagyróvár oženil s Josefinou Thavon von Thavonat (1837–1926). Jeho pluk byl tehdy posádkou v uherské vesnici Rajka, které se nachází nedaleko Bratislavy (dnes Maďarsko). Zde se mu narodil 12. února 1856 prvorozený syn, pokřtěný jménem Artur. Také jeho kariéra byla spojena s armádou. Druhý syn Karel (*1858) a dcera Olga (*1860) se již narodili v Opavě, kde Emil Hilveti sloužil jako důstojník a s rodinou pak žil jako penzionovaný kapitán jezdectva.

Po absolvování vojenské akademie nastoupil Artur Hilveti roku 1877 v hodnosti poručíka do hulánského pluku dragounů č. 12 barona Neipperga. V této jednotce sloužil skoro třicet let.

V dubnu 1906 byl Hilveti povýšen na plukovníka, to již patřil do dragounského pluku č. 10 knížete Lichtenštejna. V roce 1912 velel 10. jezdecké brigádě v pluku č. 7 vévody Lotrinského.

Vojenskou kariéru završil Artur Hilveti v květnu 1914, kdy byl císařem povýšen na generálmajora. Když vypukla první světová válka, byl sice Hilveti ještě ve službě, ale do bojů na frontě se již aktivně nezapojil. Již v září 1914 byl s účinností od 1. října téhož roku převeden do výslužby. Byla mu vyměřena roční penze ve výši 10 545 rakouských korun, příplatky 855 K a ubytovné 752 K. Během své vojenské kariéry byl Artur Hilveti několikrát vyznamenán. V roce 1889 mu císař udělil medaili za zásluhy na červené stuze, roku 1908 mu byl propůjčen vojenský kříž za zásluhy a byl taktéž rytířem Řádu Železné koruny III. třídy.

Hilveti se vrátil se do Opavy, kde žila jeho matka i sestra Olga v činžovním domě na tehdejším Školském okruhu (dnes Olbrichova ulice) č. 13. Po skončení války se stal občanem Československa a byl převzat novou československou armádou. V roce 1920 mu bylo přiznáno výslužné ve výši 8 800 Kč a příbytečné 640 Kč.

Dne 28. července 1924 generál Hilveti zemřel, podle úmrtní matriky „na následky vnitřního krvácení v důsledku úrazu“. Byl pochován do hrobu, který rodina pořídila již v roce 1917. Jako první sem byly v říjnu 1919 převezeny ze zrušeného hřbitova ostatky Emila Hilvetiho (zemřel v roce 1890) a také Arturova bratra Karla, který zemřel jako čtrnáctiletý chlapec v roce 1872 na tuberkulózu. V roce 1926 sem byla pochována i matka Arthura Hilvetiho, jež zemřela ve věku 89 let. Jako poslední člen rodiny v roce 1943 zemřela sestra Olga, jež byla neprovdána, stejně jako její bratr Artur. Tím se osudy rodu Hilveti v Opavě uzavřely.

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.